Snímek je asi trošku nakřivo. Domy se mi zdají natočené doleva. Ale je to jinak hezké foto.

Nejhorší to bylo s tou "myší". To jsem se pořád nemohla strefit. A když už jsem se strefila tak když jsem ji stisknula tak jsem s ní pohnula a zase jsem se nestrefila. Ale už je to dobré. On mi vnuk co mě na to přemluvil všechno ukázal a naučil a tu "myš" mi opravil aby byla pomalá a už je to dobré. Učili jsme se to spolem několik večerů. On přes den pracuje a nemůže u mne pořád sedět. Ale je to krásná zábava. Probírám se starými fotografiemi a rozpomínám se na všechno. A už se těším na jaro až to zase znovu zkusím. Nějaké zátiší nebo přírodní snímky. Až bude zase teplo a sucho.

Já jsem ssebou vždycky stativ brávala a když jsem ho stavěla ve městě nebo na vsi tak se vždycky seběhlo okolo spousta dětí a chtěly vyfotit. Nejlepší to ale bylo venku v přírodě. Tam jsem měla spousty času si všechno promyslet a měla jsem pak velkou radost když obrázky pěkně vyšly.

Paní Markéto, já jsem vlastně tu světovou válku nevnímala. Byla jsem dvouletá když začala a šla jsem jako prvňáček do obecné když skončila. Ale vím z pozdější doby, že hodně mužů se nevrátilo a že byl dost hlad, hlavně ke konci války už skoro nebylo co jíst. To mi říkali rodiče když už jsem byla větší a pak jsem za okupace poznala, co to je strach. Ale jídlo bylo na přídělový systém na lístky a proto nikdo moc nehladověl. To prý bylo za světové války mnohem horší. A to slovo se dívám že jsem ho napsala postaru. To je anglické slovo z week jako týden a end jako konec. Tedy konec týdne. My jsme to ještě takto psávali a asi jsem si to popletla. Teď už se píše víkend. To mně ještě tak někdy naskočí na mysl co jsme se učily zamlada. Taky jsme třeba nepsaly sezóna, ale ještě pěkně po francouzsku. A spousty dalších slov jsme psaly podle originálu podle té země ze které to slovo přišlo.

Malé děti jsou vždy roztomilé. Na co se to asi jako dívala a čemu se tak jako divila? Kdyby to ale bylo doopravdy tak by asi mělo být vlevo více volného místa. Ale je to hezké

Asi bych se taky bála a než bych postavila stativ tak by uletěly nebo bych já utekla.

Všímám si mena toho snímku. Ticho. Ano - je to tak. Sníh vše utlumí a vše zakryje. A sněhové vločky se tiše snášejí a zvětšují tu bílou peřinku.

Předloni jsme si udělali s dcerou dva výlety po mých působištích. A mnohé se změnilo k lepšímu. Ale po jiných už neexistujících věcech, zákoutích a hlavně lidech mi bylo dost smutno.

Pane Horade, děkuji za oznámkování a jsem ráda že ty knížky o Kájovi znáte. Tak to jsme s panem Ivodou už tři. Mějte se moc pěkně.

To je atomová elektrarna? Je to celá jako v mlze, takové nejasné.