Předloni jsme si udělali s dcerou dva výlety po mých působištích. A mnohé se změnilo k lepšímu. Ale po jiných už neexistujících věcech, zákoutích a hlavně lidech mi bylo dost smutno.
Milá paní Rédlová, děkuji Vám mnohokrát, máte výbornou paměť a entuziasmu na rozdávání. Ať Vám dlouho vydrží Vaše dobrá nálada. Mějte se moc hezky a buďte hodně zdráva! :-)))
Pane Ivodo, za tu červenou fotočku se omlouvám. Ještě to tak všecko neumím.
A na ten den si pořád ještě vzpomínám. Bylo to v létě, v neděli odpoledne. Tou cestou jsme jezdívaly na jízdním kole na počtu a vždycky při návratu byla za zatáčkou krásně vidět kostelní věž. Tak mi přišlo na mysl, že bych si to mohla vyfotit pro upomínku a vzala jsem si ssebou fotoaparát i se stativem. Jela jsem jako s hráběmi na otavu a sousedky se divily, co vezu. A když jsem přijela před tu zatáčku a chystala se pořídit snímek, paní Jakoubková při cestě se otočila, aby jí nebylo vidět do tváře. Je to zvláštní, ještě po tolika letech si ji přesně pamatuji. Byla to babička Jakoubková, která přibyla na vejminek ke své dceři. A šla tam s vnučkou, už si nevzpomenu na její meno, ale bylo krátké, možná Evička nebo Hanička nebo tak. Kdoví zda je dosud živa.
Hm, to je nostalgie... Ale ta barva mi připadá již moc do červena, chtělo by to trochu "decentnější" sepii. A vzpomenete si ještě na okolnosti vzniku toho snímku?
Asi jsem divná, ale mě tahle fotka nic neříká. Chybí mi tam výraznější motiv, třeba ti lidi vzadu jsou moc malí. A navíc mi vadí kmen břízy v levém rohu.
Komentáře (28)
A na ten den si pořád ještě vzpomínám. Bylo to v létě, v neděli odpoledne. Tou cestou jsme jezdívaly na jízdním kole na počtu a vždycky při návratu byla za zatáčkou krásně vidět kostelní věž. Tak mi přišlo na mysl, že bych si to mohla vyfotit pro upomínku a vzala jsem si ssebou fotoaparát i se stativem. Jela jsem jako s hráběmi na otavu a sousedky se divily, co vezu. A když jsem přijela před tu zatáčku a chystala se pořídit snímek, paní Jakoubková při cestě se otočila, aby jí nebylo vidět do tváře. Je to zvláštní, ještě po tolika letech si ji přesně pamatuji. Byla to babička Jakoubková, která přibyla na vejminek ke své dceři. A šla tam s vnučkou, už si nevzpomenu na její meno, ale bylo krátké, možná Evička nebo Hanička nebo tak. Kdoví zda je dosud živa.