Karol - ta fotka žádný vyšší smysl nedává, to je pravda - měla by dávat smysl čistě barevně a kontrastem prvků v ní.
A k ořezu - vim, že ty máš čtverec v oblibě, já se mu ale snažim vyhýbat obloukem. Nemám ten formát moc rád, protože je statickej a hrozně málo fotkám opravdu sluší a má u nich význam. Navíc já jsem si tenhle formát v podstatě zakázal, protože ty marný snahy, kdy mizerně zkomponovanou fotku rve člověk do čtverců, jestli z toho náhodou něco nebude, jsou cestou do pekel. Takže ideálně 3:2, když to neklapne, tak holt 4:3.
Jiří - tvůj názor samozřejmě legitimní je, to je bez diskuze.
Jde mi spíš o to, že o SF se pokoušim taky, a proto vim, že udělat dobrou nebo dokonce výbornou fotku "na ulici", je daleko těžší, než se může zdát.
Stejně tak je mi jasný, že já, kterýho tahle disciplína baví a viděl jsem spousty fotek, se na podobný fotky budu dívat uplně jinak, než někdo, koho SF nazajímá (takže já tam třeba vidim pěknou kompozici, prostorovou hloubku, gesta... Pro mě ten obrázek má zkrátka jistý "objektivní kvality" i určitou atmosféru).
Jinak jsem rád, že jsi zmínil "decisive moment", jehož velkym zastáncem byl Henri Cartier-Bresson. Ale už třeba málokdo ví, že jeho veleslavnej obrázek v příloze byl cvaknutej NASLEPO DÍROU V PLOTĚ. Takže o decisive momentu tady nemůže být ani řeč. Navíc s nástupem digitálů je DM naprosto výjimečnej přístup ke SF už z principu.
Co chci říct, je fakt, že ve SF hraje prvek štěstí a náhody významnou roli a i ti nejlepší z nejlepších je potřebujou a třeba Alex Webb, "kapacita" na poli barevný SF, tvrdí, že "jeho fotky jsou chytřejěí než on". Jinými slovy ví, jakou scénu fotí, ale to, jak se mu tam jednotliví aktéři poskládaj, zjistí dost často až nad kontaktníka kopiema a náhoda tam hraje roli.
Ale obecně nemám moc rád argumenty typu "kyž budeš náhodně cvakat celej den, tak nafotíš to samý..." (a tvůj argument mi principiálně připadá stejnej). Protože nanafotíš.
Petr Šimák |
A k ořezu - vim, že ty máš čtverec v oblibě, já se mu ale snažim vyhýbat obloukem. Nemám ten formát moc rád, protože je statickej a hrozně málo fotkám opravdu sluší a má u nich význam. Navíc já jsem si tenhle formát v podstatě zakázal, protože ty marný snahy, kdy mizerně zkomponovanou fotku rve člověk do čtverců, jestli z toho náhodou něco nebude, jsou cestou do pekel. Takže ideálně 3:2, když to neklapne, tak holt 4:3.
Petr Šimák |
Petr Šimák |
Naprostej souhlas.
Petr Šimák |
Petr Šimák |
Petr Šimák |
Petr Šimák |
Petr Šimák |
Petr Šimák |
Petr Šimák |
Petr Šimák |
Petr Šimák |
Petr Šimák |
Petr Šimák |
Petr Šimák |
Petr Šimák |
Petr Šimák |
Petr Šimák |
Jde mi spíš o to, že o SF se pokoušim taky, a proto vim, že udělat dobrou nebo dokonce výbornou fotku "na ulici", je daleko těžší, než se může zdát.
Stejně tak je mi jasný, že já, kterýho tahle disciplína baví a viděl jsem spousty fotek, se na podobný fotky budu dívat uplně jinak, než někdo, koho SF nazajímá (takže já tam třeba vidim pěknou kompozici, prostorovou hloubku, gesta... Pro mě ten obrázek má zkrátka jistý "objektivní kvality" i určitou atmosféru).
Jinak jsem rád, že jsi zmínil "decisive moment", jehož velkym zastáncem byl Henri Cartier-Bresson. Ale už třeba málokdo ví, že jeho veleslavnej obrázek v příloze byl cvaknutej NASLEPO DÍROU V PLOTĚ. Takže o decisive momentu tady nemůže být ani řeč. Navíc s nástupem digitálů je DM naprosto výjimečnej přístup ke SF už z principu.
Co chci říct, je fakt, že ve SF hraje prvek štěstí a náhody významnou roli a i ti nejlepší z nejlepších je potřebujou a třeba Alex Webb, "kapacita" na poli barevný SF, tvrdí, že "jeho fotky jsou chytřejěí než on". Jinými slovy ví, jakou scénu fotí, ale to, jak se mu tam jednotliví aktéři poskládaj, zjistí dost často až nad kontaktníka kopiema a náhoda tam hraje roli.
Ale obecně nemám moc rád argumenty typu "kyž budeš náhodně cvakat celej den, tak nafotíš to samý..." (a tvůj argument mi principiálně připadá stejnej). Protože nanafotíš.
Petr Šimák |
Chápu, že tě ta fotka nemusí bavit, ale tehnle výrok beru jako úlet.
Petr Šimák |