Zkušenosti s focením (obecně): tak snazim se... posledni 1,5 roku diky PP intenzivneji

Zkušenosti s hodnocenou technikou/službou: Takze tohle bude recenze jednoho ze „Starych Krasnych Stroju“ ;o))


Opravdu, tohle telo patri k absolutni klasice = pekna, poctiva kovarska práce, která se pro stastne majitele stava automaticky srdecni zalezitosti…

Na zacatku ještě udelame poradek v nazvech; Minolta totiž zacala od roku 1972 pouzivat rozdilna oznaceni svých vyrobku pro ruzne trhy, takze jeden a ten samy pristroj mohl mit jiné oznaceni v USA, jiné v Evrope a ještě jiné v Japonsku; nekdy je to opravdu pekny blazinec se v tom vyznat ;o)) – Takze pokud nekdy narazite na telo oznacene X 70, tak je to tahle nase Minolta, uplne stejna, ale urcena pro trh v Japonsku.



XG-M byla uvedena na svetlo bozi v roce 1981 jako trinacta kamera X-kove rady, která zacala v roce 1972 (pripadne jako pata v XG-ckove rade / 1979). Koncepci je to klasicka SLR ze zacatku 80. let, coz obnasi především celokovove provedeni, s moznosti rizeni expozice s prioritou clony nebo plneho manualu a s merenim TTL se zvyhodnenym stredem. XG-M prinesla v XG-ckove rade hned několik inovaci. Tou první a nejviditelnejsi je nove company logo (které minolta pouziva do dnesnich dnu), další podstatnejsi inovaci je moznost pripojeni „motor drive“, který dokaze zvladnout 3,5 snimku za vterinu – tuto moznost starsi xg-ckove minolty nemaji. Tech inovaci bylo vice, ale tyhle jsou takove nejdulezitejsi.



Takže pojdme si tu minoltu popsat (podle obrazku): na horni strane je vpravo (z vaseho pohledu vlevo) packa posuvu filmu, ještě vedle ni (to nevidite) je male okenko s aditivnim ukazatelem exponovanych zaberu. Smerem doleva je kolecko otocneho volice, na kterem muzete manualne nastavovat casy expozice (od 1 vteriny az do 1/1000 plus cas B) nebo muzete nastavit volic do polohy A coz znamena rezim priority clony. Dole na otocnem volici je packovy prepinac On/Off, kterym se zapina fotak a hned vedle nej je pojistka aretace expozice. Na leve strane (za hranolem) je další kulaty volic, ktery když povytahnete (za packu pro zpetne previjeni filmu) smerem nahoru, tak otevrete zadni stenu fotoaparatu. V tomto „kolecku“, které zevnitr slouzi jako trn pro kinofilmovou kazetu, je integrovan manualni volic citlivosti zalozeneho filmu (25 – 1600 ASA) a nastavovani korekci expozice (+/- 2EV) s cudlikem aretace hned vedle. Nahore na hranolu je patice pro blesk.

Na celni stene je vpravo cervena obdelnikova led dioda, která blikajic signalizuje rozbehnuty cas samospouste. Zaroven přes tlacitko aretace expozice slouzi jako indikator stavu baterii (když dioda při zmacknutem tlacitku sviti, tak jsou baterky good). Na tele bajonetu je vpravo nahore prepinac pro samospoust (cca 10 vterin). Z druhé strany je nahore pojistka bajonetu, pod ni vstup pro dratenou spoust a ještě nize tlacitko kontroly hloubky ostrosti.

Zespodu je vprostredku zavit pro stativ, vedle nej komurka pro dve male baterie typu SR 44, které vydrzi priblizne 1 rok (na otevirani se nejlepe hodi mince 50 haleru ceskych). Na spodni strane také najdete zapustene tlacitko pro zpetne previjeni filmu.
Na zadni strane je jenom hledacek hranolu a drzacek utrzeneho kousku krabicky zalozeneho kinofilmu (i s tabulkou prevodu DIN/ASA).



Zkusenosti z foceni: Jenom ty nejlepsi ;o))) je to opravdu jiny pocit fotit takovouhle klasikou s manualnim ostrenim a posunem filmu, to se neda slovy popsat ---> to se musí zazit ;-) Rozepisovat se vice o technice foceni nemá smysl – to je normalni normalka.
Takze jenom několik dalsich postrehu. Za podstatne povazuji, ze se daji bezne a za rozumny peniz sehnat tri zakladni objektivy. Vetsinou telo sezenete s vybornou 50/1,7 která patri ke „klasice“ (telo s tou 50/1,7 stoji kolem 5000 Kc). Bezne je k mani také 135/2,8 (3000 Kc) a když budete hledat, tak za cas narazite i na 28/2,8 (3000 Kc). Samozrejme, ze se bavime o originalnich objektivech Minolta MD (nebo MC) Rokkor. Lze sehnat i levnejsi objektivy ruznych paznacek, ale ty bych vam opravdu nedoporucoval. Vzacny je sirokouhly objektiv 24/2,8 na který jsem zatím přes mirnou snahu nenarazil. Vsechny tyto minoltacke objektivy mají shodny zavit pro filtr (= 49 mm).



Puvodne jsem byl mirne zklaman, ze ISO filmu pro TTL mereni lze nastavit maximalne na 1600 ASA (mel jsem takove obdobi, kdy se mi filmy jako T-Max 3200 nebo Delta 3200 zdaly ještě malo rychle). Poslední dobou zjistuji, ze natolik citlive filmy v 99% pripadu nepotrebuji. Nejcasteji pouzivam filmy o citlivosti ISO 400 a když potrebuji vice, tak Neopan 1600 to jisti ;-) koneckoncu kdybych chtel merit jako ISO 3200 (nebo i 6400), tak mohu pouzit korekce EV – funguje to.



Jako vetsi problem vidim nejrychlejsi cas 1/1000 který sice byl v roce 1981 dost dobry, ale dnes uz je to moc pomale. Když mam zalozeny citlivejsi film (a to ja vetsinou mam), tak jsem často pomerne limitovan v praci se clonou (= hloubkou ostrosti). Tady je jedine reseni zakoupeni filtru ND-X8.



Další věc, která me trapila byla nemoznost multiexpozice. Ale na netu jsem nasel pomerne elegantni vychytavku, jak se k multiexpozicim dostat. Po první expozici, před natazenim spouste (a posunem filmu) zmacknout tlacitko pro deblokaci zpetneho previjeni a potom jemne! natahnout spoust --> film se neposouva a je možno znovu exponovat stejne policko. Tento postup lze opakovat (pro porad stejne policko filmu).



Takze to jsou rady a postrehy, které jsem nasbiral a vyzkousel.

Zaverem bych zduraznil, ze tato trida = klasickych celokovovych zrcadlovek s TTL a prioritou clony je dneska dobre zbozi = hodne muziky za malo penez a osobne tyto pristroje povazuji za naprosto idealni pro ty, kteří chteji proniknout do zakladu Fotografovani.


Zkušenosti s podobnou technikou/službou: mel jsem v ruce podobne pristroje firem Olympus a Canon


Celkové podrobné hodnocení:
Je to dobry kamarad, ktery nezklame ;-))

KLADY:
- Nizka porizovaci cena

- Dostupnost dobrych a levnych zakladnich objektivu

- Odolnost

- Spolehlivost

ZÁPORY:
zalezi na uhlu pohledu:
- snad ta maximalni rychlost zaverky 1/1000
- nemá AE lock!!
- a trochu komplikovanejsi moznost multiexpozice