---

• fotogalerie
• fototéma
• bazar
• forum
• recenze
• články
• bookmark

Přehled článků | Komentáře k článkům

---

Přihlásit | Registrace

body >	---
komentáře >	---
pošta >	---

Můj první akt

Petr Šigut | |

Inu jednou to přijít muselo, slyšela jsem , že umíš fotit, nechtěl bys mi udělat nějaký akt? , řekla dívčina, která byla tak hezká, že jen při pomyšlení, že bych zahlídnul její kotník, ve mně vyvolalo takové mravenčení v žaludku, jako bych spolknul celého ferdu mravence i s jeho rodinou. V mém malém pubertálním mozečku způsobila tato věta neuvěřitelný chaos. Na jednu stranu jsem věděl, že moje fotografické zkušenosti se rovnají zkušenostem laboratorního potkana s vyšíváním, ovšem mé zlé já se zaradovalo a vnutilo mi představy, které jsou ve slušné společnosti nepublikovatelné. Tak jo, můžeme to zkusit pravil jsem světáckým hlasem, který mi během této věty 2x povyskočil o dvě oktávy. Nastal den d. V mém podkrovním ateliéru jsem vytvořil svíčkou, 1L Ostravského kahanu a chlebíčkem namazaným hořčicí, s kouskem kabanosu neuvěřitelnou atmosféru. Psal se rok 1987 a já tam stál u dveří a poslouchal, kdy konečně uslyším klapot jejich lodiček. Když se konečně rozsvítilo světlo na chodbě a já uviděl její siuletu, zvýšil se mi tep jako účastníkům pochodu Praha Prčice po 20. kilometru. Můj sen byl na dosah.

Vyzbrojen svým nejlepším oblečením v podobě trika, které mi dovezla z kapitalistického Rakouska moje teta, jsem ráznými kroky zamířil ke dveřím. Na toto triko jsem byl neobyčejně hrdý, neboť na něm bylo mnoho anglických nápisů, kterým jsem sice nerozuměl, ale vždy zabraly na mladé dívky, které ve mně viděly hrdinu ze západu. Že to byla reklama na jogurt, jsem se naštěstí dozvěděl až později. Také moje riflové kalhoty šité do zvonu byl vrchol mého šatníku. Ještě po cestě jsem se zastavil v koupelně kde jsem na sebe stříknul velkou porci maminčiny voňavky s fialkami. Nesměl jsem nic nechat náhodě, vše musí vypadat velice profesionálně. Také teoreticky jsem byl připraven, věděl jsem, že musím na děvče zapůsobit svými znalostmi z teorie fotografování a proto jsem asi týden předem studoval knihy starých mistrů. Vybral jsem si klasika československé fotografie Jana Šmoka. Naučil jsem se z paměti jeden odstavec z jeho knihy akt který měl tohle znění:

Reakcia na skutočné nahé
telo musí ležať niekde na spojnici bodov
ER a ES, vyznačujúcich teoreticky čistú
erotickú a estetickú reakciu.
Naproti tomu reakcia na obraz nahého
tela musí ležať v ploche trojuholníka,
vyznačeného bodmi ER (čistá erotická
reakcia), ES (čistá estetická reakcia na
kvalitu tela) a EZ (čistá estetická reakcia
na vlastnú kvalitu zobrazenia).
V tomto trojuholníku kladú rôzni autori
v rôznych dobách svoje diela na rôzne
miesta.

Když jsem ani po týdnu článek nepochopil, usoudil jsem, že bude stačit, když jen mimochodem během focení odrecituji. Tak se také stalo.

Zatímco jsem si vduchu předříkával naučené věty, děvče se pomalu svlékalo. Dělal jsem že to vidívám zcela běžně a mačkal v ruce tak silně foťák, že mi vyschlo v krku. Mezitím si modelka lehla na připravenou kožešinu z bonekanu. Viděl jsem to totiž v hambatých časopisech, které jsem našel ve skříni u svých rodičů. Teď nebo nikdy pomyslel jsem si a nasadil blesk do sáňek. Zuřivostí válečného reportéta jsem vycvakal celý film během několika minut. Vlastně jsem její tělo ani nevnímal, jen si pamatuji, že jsem se třepal jako uprchlý vězeň ze sibiřských gulagů.

Je hotovo, můžete se obléci. Za týden budou fotky. Fotky se povedly a všichni máme na co vzpomínat.

PS. Tento alternativníí konec jsem musel použít, neboť v tomto roce jsem byl již šťastně ženatý a lhát neumím. Tak zase někdy ahoj.