Na jedné mé vernisáži měl řečník zajímavý projev. Sděloval tam přítomným, ani ne tak umění jako občerstvení, chtivému publiku, že autorem se stává člověk v momentě, kdy chce ukázat světu něco co vytvořil, a že takto jde se svou kůží na trh. A na tom okolním světě, který hodlá z nějakého nepochopitelného důvodu na jeho výplody koukat pak je, jak dotyčného zařadí mezi "...jé, to je super" nebo "...hmmmm, nic moc". V první řadě by měl mít autor sám v sobě takového malého kritika, který mu říká, s čím může na světlo boží vylézt. Spoustě lidí tento vnitřní kritik, kterého můžeme nazvat "autocenzurou" chybí. V takovém případě se setkáváme s fotografiemi, jaké můžeme spatřit na jedněch nejmenovaných stránkách jednoho fotografa působícího asi 15km severně od Brna.
Mnozí z vás jistě namítnou, že na tom fotit broučky a kytičky přece nic není, a že takových foto/algografií jsou haldy. Ano. Právě proto. Pokud se fotografování kytiček (broučků apod.) nezabývám profesně, jde v takovýchto případech jen o to, že okolnímu světu ukazuju co se mi líbí. Proč ne, ale ovšem nějakou invenci v tom budeme hledat marně. Že se fotky kytiček objevují třeba v prestižních časopisech? Ano, je potřeba si ale uvědomit, že například pro výběr fotografie pro National Geographic platí naprosto úžasná pravidla. Fotograf se po 2-6 měsících v závislosti na problematice tématu, vrací průměrně s 600-800 (!) svitky, které projdou "autocenzurou", a redakci se předloží okolo 60 záběrů, které by obstály v každé mezinárodní soutěži na jedničku. Z těchto 60 záběrů si pak redakce vybere kolem 30, a do časopisu se tak 3-4 kousky, nad kterými se pak může slintat, dostanou. Tímto způsobem se tedy vybírá "best of best".
Pokud to můžeme shrnout, jedná se v případě kytiček, pejsků, potažmo jiných příbuzných oborů o základní otázku: PROČ. Tuto otázku by si měl autor položt předtím, než se rozhodne své dílko publikovat. Proč chci ostatním ukázat to co jsem vytvořil... Je v tom nějaký záměr? Co chci ostatním sdělit? V současné době je jedno, jestli svá díla vystavím v galerii nebo na internetu, nicméně to co dělám je pro lidi.
Podle posledních průzkumů se odhaduje množství algografií vycvakaných za rok 2002 na 16 bilionů (!) Pokud toto číslo napíšeme v matematickém formátu, vypadá asi takhle: 16.000.000.000.000. Dost šílené, nemyslíte? 16.000.000.000.000 kytiček, pejsků, dětiček, fotek typu já a máma u Kolosea... Chce se mi zvracet.
Tímto článkem nechci říct, nefoťte si děti, pejsky, kytičky a podobně, jen, prosím, neotravujte s tím ostatní, kteří vaše dítě (kytičku, broučka...) neznají a tedy pokud ta fotografie či algografický výcvak nebude mít nádech uměleckého snímku nebo nebude mít excelentní technickou kvalitu, bude jen tím šestnáctibilióným souborem, který bude zabírat místo na disku.
Zkuste zapojit svou invenci, fantazii a vytvořte něco co bude mít v sobě náboj či sdělení... Někomu můžou vyhovovat fotografie či algografie vytvořené reportážnějším způsobem, někdo dá přednost inscenované fotografii, v tomto přístupu to není. Je to o tom si umět hrát.
Malý příklad za vše: už asi 70 let se ve fotografii vyučuje jedna etuda, která má pro pochopení základních vztahů světla, objektu a kompozice klíčové místo snad v každé učebnici. Je to velmi prosté, vezměte dostatečný světelný zdroj (denní světlo, lampičku, flash či cokoli jiného) a 2 obyčejná vejce. Směrujte světlo a zkoušejte kompoziční varianty tak, abyste dostali "pozitivní, usměvavá vejce". Nemusím připomínat že pro základní pochopení souvztažností, je nutné fotografovat na negativní BW materiál a tento včetně pozitivu sami zpracovávat.
ZOBRAZIT VŠECHNY PŘÍSPĚVKY
Michal Švářek | 09:49:38 26.09.2003 | |
Hned v uvodu upozornju na to ze jsem amater a ze se focenim zabyvam asi mesic a zaregistrovany jsem asi tyden.
To co chci rici je to, ze kazdy clovek at uz zacatecnik nebo profesional je jenom clovek a jakozto kazdy clovek ma svuj subjektivni nazor. Sto lidi, sto nazoru. A ted si vemte, ze vy se tady bavite o tom, jak by clovek mel mit v sobe zabudovanou autocenzuru, jako kdyby to byl kus neceho co se da koupit v obchode :o)
Ku prikladu ja jsem dneska v noci pln nadseni povesil muj druhy obrazek sem na web a myslil jsem si jak neni dokonaly. No taky ze podle vetsiny neni. :o) Ja osobne jsem prichazel sem do teto spolecnosti s tim, ze odkoukam neco od profiku a ze tito mi i v ledascem poradi. Ne odsoudi.
Je samozrejme, ze posilat sem obrazky maminek a tatinku neni to prave, ale treba takova moje skeble mi prisla jako docela zajmavy namet na obrazek. Az budu profik, tak budu vedet, ze skeble je skeble a ze je treba ji nejak zajimave upravit ci jak mi nekdo poradil zkomonovat.
Mejte s nama amaterama trpelivost, ta by mela prinest ty ruze. I kdyz tady na ty kyticky moc nejste :o)
Tomáš Holeček | 16:21:34 05.08.2003 | |
Stále více je mnoho oborů lidské činnosti dostupných i amatérům, zdaleka nejen fotografování. Bavme se amatérsky, snažme se i po amatérsku soutěžit, ale sluší nám i trochu pokory vůči těm, kteří té činnosti věnovali 1000x více času, kteří jsou nadanní od Pánaboha, kteří za své vybavení zcela uváženě vydali 10x nebo 100x více financí. Výsledky té práce nejsou vždy patrné na první pohled, ale jsou tu a často to amatér nepochopí, kdyby se rozkrájel. Jedná se o fotografování, umění, hudbu, poctivé řemeslo, tvorbu software, medicínu, stavitelství, sport, psaní, ... V mnoha činnostech existují po dlouhých letech osvědčená pravidla, která nevznikla tak, že si je někdo vycucal z prstu. Ona platí, protože jsou výsledkem dlouhé, draze zaplacené zkušenosti.
Nejhorší je, když se začne zcela vážně tvrdit, že fotograf jen mačká spoušť, lékař jen píše recepty na furt stejné léky, programátor si myší nakliká formuláře, ... Ještě horší je, když to tak někteří "profesionálové" tak opravdu víceméně dělají a degradují práci toho fotografa, který připravuje každý detail, má dokonale naaranžovaný rozptyl světla, má cit pro svá pečlivě vybraná skla, když lékař svýou zkušeností a bystrým úsudkem vyloučí dvacet závažných chorob, než napíše banální recept, programátor se po naklikání formuláře zabývá tím, jak bude vypadat provoz s několika stovkami uživatelů, kteří budou naráz dělat protichůdné věci a jak to udělat, aby si připravil cestičku k předělání programu na možný nový směr vývoje.