má náladu, má hloubku,
ve který se dá dejchat, kterou se dá procházet, kamkoliv, kde je dobře
... taky se mi tady někdy líbí, zrovna teď, dobré!:o)
(škoda těch "ukouslejch" stínů ...)
třeba: 1921, podmaňující podzimní podvečer. Ve tmě ostrov listí pod lampou. Stíny šplhající oprýskanou fasádou, až do písmen poutače: "Jan Chvojka, služby fotografické" ... ten pan Chvojka, pro nějž potěchou jsoucí magie ženy jest ... ten pan Chvojka, kterému Sofie již dávno žádati o foto choditi přestala....... neměv času, byv v tyto chladné večery často hleděv z okna a blouznivě opakovav: "... jaká je?.... jaká?, - nikdy by nebyla taková...."
... jako na tvojí fotce :o). Vyzařuje potenciál, kterej budí respekt
proč mě ale pronásleduje posedlost vidět ji nelíčenou?
(byla by škoda a asi hloupě, ale oříznul bych z vrchu na ca 3:4, ten účes tak nějak "ukotvuje děj" ...nebo ne? ... hm)
"Koněm" dřív četl nebo viděl? Odpověď v liniích / držení těla, geniální. Čistota anděla, černá duše chlapa, smyslně krocená. Polapenej sen. - Mihotavé jevení, nutící neustále se přesvědčovat, o (ne)skutečnosti opustit horizont fotografie... (TK: název)
Excelentně chycenej mžik, pocitovej dialog ... přímo v kontaktu, nořen do vody, děje ... asociace na atmo. filmu Čierna mačka, biely kocúr (Kusturica), taky lecco co bylo (nic co by děj vázalo na konkrétní léto roku xy - "asociační svoboda":o))) ... imaginace na hladině, eh .......
(- tvrdý světlo, ba, za vysokýho slunce, ve vodě, dech tajíc, mžik chytajíc, mno, každá rada do zahrada)
Jak snová ilustrace z příručky pravidel společenského chování od Gutha Jarkovského :o))). Ten kontrast, určitý upjatosti v "erosu" linie ženy, neguje všechny dogmata (společenskýho chování) na jediný - pánové!, -nedotýkat se (obraz to podtrhává). Ovšem tušil jsem dál něco blízkýho, tak neodbytně, že sem se tentokrát neudržel a četl komentáře, dřív než sem komentoval. Děkuju LH za vysvobození - subjektivně skutečně vektor: H.Newton. (technicky: jakékoliv "vylepšení" cejtim na škodu)
Parádní lato - nikde ani noha:o). Hlavní role, žádnej "kompars". Odešla? Zase zastavuje čas a je tu víc než se mnou. Kreslím do písku její linie ...
(- snad "tvrdá kresba" ruka-vodní hladina a stejně tak nějak vyrušuje kresba linie těla resp. příliš světlá mezi hrudí a nohama při tmavém pozadí lesa; vysoká gradace - jenže jinde by to bez ní asi nebylo ono)
Harmonie - pohyb čeřením hladiny. Linie, šíje - křehkost víly. Něžná kontura obličeje, anonymní - dává prostor fantazii. Šaty - ve vodě jako doma. Pocitová tajuplnost a přece ...
Další "periodu":o) příběhu (postavenou na náznacích?) vidím v okamžiku kdy "opouští náruč vody".
Jiří Hendrych |
Jiří Hendrych |
ve který se dá dejchat, kterou se dá procházet, kamkoliv, kde je dobře
... taky se mi tady někdy líbí, zrovna teď, dobré!:o)
(škoda těch "ukouslejch" stínů ...)
Jiří Hendrych |
třeba: 1921, podmaňující podzimní podvečer. Ve tmě ostrov listí pod lampou. Stíny šplhající oprýskanou fasádou, až do písmen poutače: "Jan Chvojka, služby fotografické" ... ten pan Chvojka, pro nějž potěchou jsoucí magie ženy jest ... ten pan Chvojka, kterému Sofie již dávno žádati o foto choditi přestala....... neměv času, byv v tyto chladné večery často hleděv z okna a blouznivě opakovav: "... jaká je?.... jaká?, - nikdy by nebyla taková...."
... jako na tvojí fotce :o). Vyzařuje potenciál, kterej budí respekt
proč mě ale pronásleduje posedlost vidět ji nelíčenou?
(byla by škoda a asi hloupě, ale oříznul bych z vrchu na ca 3:4, ten účes tak nějak "ukotvuje děj" ...nebo ne? ... hm)
Jiří Hendrych |
(TK: název)
Jiří Hendrych |
(- tvrdý světlo, ba, za vysokýho slunce, ve vodě, dech tajíc, mžik chytajíc, mno, každá rada do zahrada)
Jiří Hendrych |
Ovšem tušil jsem dál něco blízkýho, tak neodbytně, že sem se tentokrát neudržel a četl komentáře, dřív než sem komentoval. Děkuju LH za vysvobození - subjektivně skutečně vektor: H.Newton.
(technicky: jakékoliv "vylepšení" cejtim na škodu)
Jiří Hendrych |
(- snad "tvrdá kresba" ruka-vodní hladina a stejně tak nějak vyrušuje kresba linie těla resp. příliš světlá mezi hrudí a nohama při tmavém pozadí lesa; vysoká gradace - jenže jinde by to bez ní asi nebylo ono)
Jiří Hendrych |
Harmonie - pohyb čeřením hladiny. Linie, šíje - křehkost víly. Něžná kontura obličeje, anonymní - dává prostor fantazii. Šaty - ve vodě jako doma. Pocitová tajuplnost a přece ...
Další "periodu":o) příběhu (postavenou na náznacích?) vidím v okamžiku kdy "opouští náruč vody".
(- tvrdé světlo)