Fotografie: Na návštěvě u Krupinských

Autor: Ovi Ivoda | |

Kategorie: reportáž

Vloženo: 18:51:45 29.03.2003

Technická data:

Flexaret, č/b film, ISO 3200

Poznámky a vzkazy:

Letos poprvé po změně působiště jsem z titulu duchovního správce své farnosti navštěvovala před začátkem postního období všechny své farníky. Když jsem si pročítala seznamy členů naší církve, zarazilo mě jedno známé jméno. A tu jsem si řekla, že bych mohla zabít dvě mouchy jednou ranou. Že bych si totiž mohla kromě své duchovní povinnosti splnit ještě i tu čestnou vlasteneckou-photoPostí, a konečně odhalit svoji pravou, dosud skrývanou identitu (blíže viz aktuální diskuse ve foru "Odhalení").

Protože na faře máme i telefon, neváhala jsem, vytočila číslo a domluvila si návštěvu. Slovo dalo slovo, a když jsem se dozvěděla, že jako svědek mé pravé identity bude přítomna i další známá postava photoPostu, moje radost neznala mezí.



A vskutku, vše proběhlo podle předchozí domluvy. Kromě Walthera a jeho dvou synů jsem se setkala i s Bilbem a jeho dcerou, kteří přijeli až z daleké Libně. I když jsem zpočátku příliš nevěřila Bilbově identitě (přece jenom Bilbo - to není ani jméno, ani příjmení, a že by vlastnil libeňské panství, na to nevypadal), Walther mě ujistil, že ho zná z fotopiva, kde spolu vypili nejednu sklenku, což mě již naprosto uklidnilo.



Chtěla jsem vše zdokumentovat, ale naneštěstí jsem si ssebou nevzala svůj oblíbený fotoaparát, který mne zpravidla provází i do zpovědnice. Ale protože jsem si chtěla uchovat památku na toto vzácné setkání nejenom v duši, ale i nějak vizuálně zaznamenanou, opět, jako již mnohokrát, zcela nezištně vypomohl Bilboš, který mi zapůjčil svoji nedávno pořízenou kvalitní středoformátovou výbavu, dokonce nabitou vysoce citlivým černobílým filmem (tuším, že ISO/ASA 3200). Rozhodli jsme se, že vyfotím všechny přítomné potomky pohromadě, a pak pořídíme ještě snímek nás všech dospělých.

Bilboš ale ještě není dostatečně s přístrojem seznámen, a netušil, že ve fotoaparátu zůstal již jenom poslední neexponovaný snímek (anebo se mu zaseklo počitadlo na devítce a přes tu desítku se ne a ne dostat), takže z druhé uvažované fotografie sešlo.

Ale i tak jsme měli všichni velkou radost, že ten první a jediný snímek vyšel, a jak sami můžete posoudit, ten středoformát má něco do sebe. Myslím, že s kinofilmem nebo dokonce s digiťákem se to nedá vůbec srovnávat. Hodně tomu taky dodává ten klasiký čtvercový formát - to je skoro pocit jako by člověk fotil hajzlblátem nebo stařičkým rolejfleksem.

Dále bych ráda upozornila na perfektně vyváženou tonalitu snímku, které bylo dosaženo modifikovaným zonálním systémem ve variantě ABOW (Adams-Bilbo-Ovi-Walther - to samozřejmě dle abecedního pořadí, rozhodně nikoliv podle důležitosti přispění jednotlivých fotografů).



Ačkoliv jsem přesvědčena, že Bilboš, až se s tou flexaretkou dostatečně sžije, s ní udělá velkou díru do světa, přece jenom se musím v zájmu objektivnosti zmínit o jediném problematické místě zmiňovaného stroje, jehož důsledky lze vidět i na snímku. Jedná se o výškovou paralaxu způsobenou tím, že film je exponován spodním objektivem, ale fotografka se dívala na matnici přístroje skrz horní objektiv. Sami vidíte, že nad hlavami fotografovaných dětí bylo možná zamýšleno ponechat ještě něco málo místa navíc.



Rovněž tak si povšimněte pušky v rukou staršího synka - je to ta slavná Waltherova odstřelovačka. Někteří sice říkají důsledně ostřelovačka (v rukou ostřelovače), a dokonce se o tom na photoPostu vedou odborné spory ve specializované rubrice. Lze s tím dokonce i nesouhlasit, ale to je asi tak vše, co se proti tomu dá dělat.

Povšimněte si, že puška postrádá zaměřovací dalekohled. Ten totiž Walther používá k podrobnému průzkumu vyvolaných kinofilmů při jejich přebírce v minilabu. Poprvé, když tam vstoupil s dalekohledem namontovaným na snajperu, jedna prodavačka spustila jekot, druhá alarm a třetí ochrannou mříž, a Walther pak měl těžké dokazování na Lenince, že si chtěl jenom zblízka prohlédnout své filmy z dovolené. Jelikož mu bylo důrazně doporučeno, aby to již vícekrát nezkoušel, jako spořádaný občan bez prodlení dalekohled odmontoval a flintu věnoval synkovi na hraní.



A ještě jedna věc je hodna zřetele - ta světlá pistole zn. Walther vz. 92 v rukou mladšího Waltherova synka. Nejedná se snad o přepal vlivem odlesků apod., ale je to tzv. pistole pro noční vidění. Protože je to již promlčeno, Walther se nám svěřil, že za svého působení na Balkáně si jednu z těchto zbraní ponechal, přestože měly být dle rozkazu všechny hromadně rozdány místním znepřáteleným bojovníkům. O těchto pistolích totiž americká propaganda lstivě tvrdila, že jsou to pistole pro noční vidění, ale jak se nakonec v praxi ukázalo, zbraň v noci vydávala slabý svit, zřejmě vlivem fluorescence, takže ti bojovníci, kteří tuto zbraň u sebe nosili, byli v noci krásně vidět, a spojenecké jednotky proto nemusely být vybavovány drahými noktovizory.

A jak nám nakonec Walther sdělil, pokládal za své právo si ponechat pistoli, která nese stejné jméno jako on. To jsme mu svorně odsouhlasili a rovněž jsme si odhlasovali, že si počínal v zásadě víceméně správně. Poté, co mi slíbil, že to již víckrát neudělá, jsem mu dala rozhřešení a udělila malé pokání.
 

Popis:

Klíčová slova:

exif