Nový dokument jako vaše fotografická šance

Nedokážete jako
fotografové přesvědčit ani své nejbližší o vlastní výjimečnosti? Nenašli jste
vlastní vidění světa a technika vás neposlouchá? Jsou vaše fotky utopené do
šedého průměru a nestojí nikomu za nejen chválu, ale dokonce ani za kritiku?

Nezoufejte, pořád to není ztracené. Vaše šance se jmenuje nový dokument.

Historický exkurz

Dokument je velmi
starý pojem, následující informace však pro vás má, jak bude dále vysvětleno,
jen orientační význam.

Původní význam termínu dokument označuje písemnost, která dává hodnověrnou informaci o nějaké skutečnosti,
prostě doklad. Informační obsah a pevná vazba na skutečnost
jsou také základní vlastnosti významu dokument přeneseného do fotografické a
filmové tvorby, která jen k suchému obsahu dodala omáčku, zaručující
stravitelnost. Dokument v jakékoli formě prostě přinášel zaručenou informaci,
které nás sice nemusela nutně zajímat, ale které se dalo věřit.

Při pohledu na fotografický obor je zřejmé, že mnoho dokumentárně
významných snímků vznikalo bezděky, jen základě neškolené snahy o zachycení
banální situace a hodnotu jim prostě přidal čas. K cílevědomému pořízení
dokumentární fotografie se ovšem v onom (pro nás neudržitelném) pojetí
předpokládala slušná znalost dokumentovaného prostředí, vynalézavost co do
vytváření a využití příležitostí, slušné zvládnutí něčeho, čemu se dá říkat umělecká
forma a v neposlední řadě bez debat zvládnuté řemeslo. K tomu patřilo
také vybavení, které pojistilo výsledek na úrovni i při nepříznivých
podmínkách, neboť dokument na rozdíl od volnějších žánrů podstatně zužoval pole
pro pohotovou substituci záměru za neúspěch, jinak v umění celkem běžnou.
Tvůrce onoho „starého“ dokumentu musel prokázat obdivuhodnou všestrannost a
sdružit v sobě vzdělání, umělecký talent i řemeslnou zručnost a
k tomu vytrvale snášet nepohodlí (které tu a tam zahrnovalo i ostrou střelbu).

Chcete-li jména – namátkou Plicka, class=SpellE>Kállay, Martinček, class=SpellE>Štreit nebo Holomíček, venku pak
členové sdružení Magnum včetně Josefa Koudelky a
tisíce dalších. V jejich tvorbě jsou prvky přežitého dokumentu jasně
identifikovatelné a poznáte tam, čeho se vyvarovat.

Dokument, to zní hrdě

Těmito fakty se
ovšem nemusíte trápit, to všechno prostě bylo. Naštěstí pro vás jako tvůrce nového dokumentu je všechno jinak.
Stamiliony snímků popisující fádní podobu světa se beznadějně okoukaly a realita
zmrazená v čase už skoro nikoho nezajímá. Divák, považující sám sebe za
fajnšmekra, je naopak připraven obdivně vzhlížet k originální síle vašeho
výrazu a jakýkoli realitou pošpiněný obsah přitom rád oželí. Starými významy
pojmu dokument se proto netrapte.
Využijeme ho jen jako dveřeotevírající logo a přežilý
obsah nahradíme vlastní volnou tvorbou. Bylo by přece jen škoda nevyužít toho,
že škatulka dokumentu má stále svoji váhu a umí v divákovi oslabit
podvědomou tendenci k odmítání našich výtvorů. Divák před tímto logem
jistě pocítí respekt, který se dotkne všeho, co je pod ním prodáváno. A
nezapomeňte, právě  pro chybějící respekt
a uznání do toho jdeme.

Musíme ovšem obsah pojmu dokument mírně předefinovat na míru vlastním limitům (čti omezením). Dá se totiž
předpokládat, že vám do naznačené renesanční všestrannosti leccos chybí a
výsledek to jistě poznamená. Pozornému divákovi by dokonce nemuselo uniknout,
že předkládaným dílům chybí nejen myšlenka, ale i jakýkoli smysluplný obsah.
Buďte si však jisti, že pozorný divák není zrovna typ, který by
v jakémkoli myslitelném auditoriu mohl získat převahu. Nás bude zajímat
spíše divák běžný, kterému stačí dostatečně rázné odlišení, které může vnímat
je jako zábavný klad. Nic dalšího zkoumat nebude, i kdyby toho byl schopen.
Předvedete-li své výtvory se  suverenitou pokerového profesionála (a
nálepka dokumentu k tomu patří), zvolí divák před dílem, které ho
zaskočilo, raději cestu obdivu než podezření (už kvůli eliminaci nepříjemného
pocitu, že šlápl do čehosi vyžadujícího neprodlenou očistu obuvi). Pohádku o
císařových nových šatech nakonec známe všichni.

Rozptýlit podezření, to je hlavní úkol vypůjčeného loga dokument. Protože logika jeho použití
pro tu podivnou podívanou by mohla i nám samotným připadat trochu kostrbatá, je
třeba zvládnout následující mentální salto: Hlavním cílem dokumentu bylo
odjakživa nejen předat informaci, ale také zapůsobit
esteticky, jistě s cílem
důkladně vrýt informaci divákovi do paměti. Proto k dokumentu odjakživa
patří i působivá umělecká forma – a to je naše tajná branka do jinak nedobytné
pevnosti. Umělecká forma se stane naším druhým jménem a vytěsní
z dokumentu cokoli tak nedůležitého, jako je informace, unikátnost
okamžiku a podobné haraburdí. Jsme v bezpečí, umělecká forma je totiž
něco, do čeho vám nikdo nemluví.

A hlavní dobrá zpráva – náš nový
dokument nemusí informovat vůbec o ničem, natož aby mu svazovala nohy
jakákoli přítěž vyváženosti nebo zákazu manipulace divákem. Je proto možné
oprostit díla od všeho, co by jim bralo zajímavost, a budou to jakoby náhodou
tytéž vlastnosti, které by vám zvedly laťku do nedostupné výše. O unikátnosti
okamžiku, sdělnosti nebo řemeslné úrovni je zbytečné se bavit – jak bude dále
rozebráno, tam dokonce platí čím hůř, tím lépe. Vaše fotografie mohou být
klidně vizuální obdobou hudební produkce, vzniklého procházkou kočky po
pianových klávesách (a to piáno nakonec ani nemusí být naladěné). Místo obsahu
a formy je nutné zaměřit se na prezentaci. Vaše poker face a prezentační suverenita musí přebít veškeré nedostatky
a zajistit divákovi zážitek, po kterém podvědomě touží.

Jediná povinná náležitost je název. Ano, skutečně musíte své výtvory
vytrvale označovat jako dokumenty,
což bude sice občas otravné, ale naprosto nutné – nečekejte, že by si je
kdokoli k dokumentu zařadil sám.

Volba a zpracování motivu

Při volbě
fotografovaných motivů je především nutné se pokud možno vyhýbat jakémukoli
obecně známému prostředí a dvojnásob pak významným a sledovaným událostem.
Vyhledáváme naopak místa atypická, podivná a dostatečně bezvýznamná.
Polorozpadlé ruiny nebo špinavé pasáže jsou pro váš objektiv ideální střelnice. Oh, ještě něco – musí tam být Lidé! Nový dokument bez
postav, tváří, končetin je vratká bárka rychle nabírající vodu. Ale zase bez
velkých obav, ono vlastně vůbec nezáleží na tom, kteří lidé to jsou, jak a při
čem jsou zachycení, nějaký ten panák je prostě jen povinná rekvizita, maskot,
kterého pořídíme tak snadno, jak jen to půjde. Ani kompletní být nemusí, třeba
neostrý kus cizích zad nebo i mázlý stín vlastní nohy
lidskou přítomnost dostatečně zajistí. Jako vděčný motiv se ukážou i náhodné
fragmenty výkladních skříním, v tomto případě se spokojíme s náhradou
živých lidí figurínami a s výhodou využíváme profesionálního aranžování a
svícení. V bizarnosti zachycení se nijak neomezujeme, naopak.

Vyvarujte se však snímků přírodních. Na mnohotvárnou dokonalost přírody by
mohlo být veškeré naše mlhotvorné vybavení krátké a navíc, významný podíl
příznivců očekáváme mezi znuděnými metrosexuály,
kteří se přírody samozřejmě štítí.

V oblasti fotografických postupů není vše jasné, jak by se mohlo zdát.
Samozřejmě, chceme se odlišit, vyniknout, nechat světu poznat svoji
výjimečnost, udělat rázný škrt přes generacemi konzervovanou nudu – ale
narážíme na úskalí podvědomého dodržení zásad. Je hořkou skutečností, že skoro
vše, co se tradičně na snímcích považuje za rozumné dodržet, má svoji záludnou
logiku a pokud nás ta zastihne nepřipravené, můžeme nedopatřením stvořit něco
nebezpečně konvenčního. Nic nenaviklá divákovu důvěru v našeho génia víc,
než přehlédnutá třetinová kompozice, ostrý hlavní objekt nebo dokonce kompletní
neuříznutá hlava. Tady se nedá doporučit nic příjemnějšího, než se poctivě
našprtat všechny hlavní zásady stavby fotografického obrazu za účelem jejich
důsledného a kvalifikovaného nedodržování. Teprve současným porušením tří až
pěti pravidel se rázně vydělíte z pásma náhody, která charakterizuje
výtvory diletantů, a zabráníte tak vlastnímu splynutí s nimi. Berte to
vážně, jen ledabyle a napůl zkažené fotky vám nesmrtelnost nezajistí.

Příklad:  U fotografie se vždy cenila
jasná přítomnost jednoho hlavního motivu, od které se můžeme odlišit buď
pracným zmnožením motivů na číslo kolem deseti anebo daleko jednodušeji,
vynecháním čehokoli, co by se za motiv vůbec dalo považovat. V oblasti
expozice je především nutné vyvarovat se současně prokreslených stínů a světel,
máte tedy na výběr mezi výraznou podexpozicí a přeexpozicí. Pokud si včas
všimnete, že se vám ani jedna varianta nepovedla, dá se to ještě napravit
hrubým zásahem do vyvolávací doby. Pokud se k tomu se ještě na snímku nenajde
nic ostrého a vodní hladina zaujme polohu v patnáctistupňovém náklonu,
máte sice nejhorší za sebou, ale na druhé straně přidaným škrábancem, a
otisknutým palcem rozhodně nic nezkazíte.

Jen mezi námi – netrapte se originalitou. Její požadavek je jen formální,
vyžaduje ji nakonec jenom náš image. Pokud jde o
tvorbu, v přebírání cizích nápadů nám naopak nic nebrání, pro mnohé z nás
je to prakticky jediná cesta. A problém předlohy je v době internetu jen
otázka chvilky hledání. Budete-li se přitom pohybovat jinde, než vaši
předpokládaní diváci, vaši nesmrtelnost ta trocha vypůjčených nápadů těžko
ohrozí.

Vybavení

Pokud jde o
výzbroj, hlavní starostí bude sehnat dostatečně špatnou, naše interní heslo
budiž šrotem k odpadu. Naše snažení musí podpírat jistota, že i kdyby
snad divák náhodou zapochyboval o přínosnosti výsledku jako takového, zbude mu
alespoň rezervní obdiv k tomu, že jste ho vyprodukovali hodinářskou lupou v krabici
od kafe na dvacetiletý film. Přirozeně tak vypadávají z repertoáru nejen
jakékoli funkční  automaty, ale i všechny
spolehlivé mechanické stroje se slušnou optikou. Také jakýkoli světlotěsný
stroj je pro nový dokument nevhodný, protože eliminuje další důležitý prvek
kreativní náhody (a přiznejme si, kde bychom bez ní, odkázáni jen na vlastní
talent a um, byli?).

Náš ideální přístroj proto neostří, neumožňuje volit přesný výřez a
nerovnoměrně osvěcuje obrazové pole. Film přetáčí s cca 30% class=SpellE>překryvem sousedních políček a pokud při tom dovede ještě
nechat pootevřenou závěrku, narazili jsme na poklad. Za objektiv se nejlépe
hodí plastová lupa nebo čočka z dětského diaprojektoru, zbavená smirkem
nežádoucího kontrastního podání, bez nadměrně ostré kresby a malebně class=SpellE>vinětující . Barevná vada a geometrické zkreslení objektivu
je prakticky nutností, stejně jako bohatství vnitřních reflexů. Je však
důležité, aby závěrka disponovala dlouhými časy – nezapomeňte, že váš
nejpoužívanější bude půlvteřina z ruky. A umí-li
váš přístroj i vícenásobnou expozici, neváhejte ji hustě používat bez ohledu na
logiku (mimo jiné tak ušetříte za film, byť ty prošlé nebývají zrovna drahé).

Naprosto nepřípustné jsou dosud veškeré digitální aparáty, ne že by
nedokázaly fotit dostatečně špatně, ale pro váš image fotografického suveréna se prostě nehodí.

Shrnuto, podtrženo: Všeho, co slušně fotí a nekazí filmy, se co nejrychleji
zbavíme.

Všechna práce s výběrem vybavení by však přišla nazmar, kdybychom ho
zamlčeli. Samotné zkažené fotky vaši fotografickou kompetenci neukážou, dokonce
by mohlo dojít k politováníhodnému opaku. Proto je potřeba pod ně důsledně
psát, jak neuvěřitelnými monstry vznikly.

Materiály

Pokud neseženeme
stříbrné desky pokryté asfaltem na daguerrotypii, nezbývá nám, než fotit na
film. Hrozící nudu a splynutí s davem můžeme odvrátit například protažením
kinofilmu středoformátovým přístrojem, a samozřejmě
důsledně dbáme, aby šlo o materiál spolehlivě prošlý (v nouzi je pro stejný
účinek možné povozit nový film za oknem auta jeden, dva letní měsíce). Pokud
jde o vývojky, nic staršího než stoletý Rodinal asi
neseženeme a volba je tedy jasná (ovšem s výhradou pozitivních vývojek a
vody nabrané v řece pod chemičkou). Veškerou materiálovou exotiku
samozřejmě opět vytrvale inzerujeme u snímku i jinde.

Zpracování

Co by snad
dostatečně tvůrčím způsobem nedegradoval aparát, to pojistí proces. Filmy
zpracováváme opačným procesem vzhledem k charakteru emulze, tj. inverzi
jako negativ a vice versa.
Nedoporučuje se jej stříhat nebo dokonce archivovat v nějakých trezorcích,
naopak, skladování v ruličkách s občasným rozvinutím (kvůli doplnění
prachu) a opětným utažením vám kreativními škrábanci bezpečně zajistí diváky
bez dechu. Také s otisky prstů se nedoporučuje šetřit. Fotografujeme-li
barevně, s barevnými korekcemi se nezatěžujeme a světelné skvrny
z netěsné kazety jsou vítaným zpestřením obsahu. Zvláštní pozornost je
třeba věnovat okraji – je známá věc, že divák nečeká na nic tak nedočkavě, jako
na podobu vaší perforace a také písmenka a čísla snímků dílo okoření. A jen
mezi námi, pro mátožný hlavní obsah vašeho snímku bude odklon divácké
pozornosti k okraji čistým dobrodiním.

Podporu své snaze musíme dodat i v závěrečné adjustaci. Okraje
papírových kopií neřežeme, ale trháme na tupé hraně, fotografie ukazujeme
zmačkané a propíchané napínáčky, dobré je na ně šlápnout botou
s výraznějším vzorkem nebo lehce skropit kafem. Pokud jde o velikost,
hlavně se vyhneme jakékoli přiměřené a funkční. Snímky, které nedopatřením
vyšly ostré (zejména středoformátové class=SpellE>přistroje jsou v tom trvalou hrozbou), předkládáme
v rozměru 6x6 nebo 6x9 cm, což zkázonosný detail dostatečně potlačí.
Naopak, u čtvrtinového výřezu z neostrého barevného kinofilmového políčka,
kde nic takového jako kresba nehrozí, demonstrujeme svoji odvahu class=SpellE>nazvětšováním alespoň na 50x60 cm.

Marketing

Bez hledu na to,
kolik práce jsme s nimi měli, bylo by naivní spoléhat na to, že samotné
snímky budou naší jízdenkou na Olymp. Tu si naopak musíme odpracovat na poli
zvaném marketing. S limitovaným půvabem svých fotek počítáme, a obdivné
emoce tedy musíme vyvolat jinak. Samozřejmým začátkem je volba titulků (zvláštní
půvab má zkomolená angličtina) a dále doprovodné poznámky s pečlivou
dokumentací všeho exotického, co se při vzniku snímku vyskytlo. Pro osobní
debaty se pak doporučuje nastudovat razantní argumentaci, která smaže všechny
zbývající pochybnosti o tom, že snad nevíte, co činíte. Zvlášť účinná jsou
slova projekt, koncept, vize, symbol, kontext, demaskování, bienále, porota (ne, nemusíte kvůli tomu
vystavovat), performance, postmoderní, transcendentální, kreativní, alternativní, simultánní, retrospektiva, (sebe)reflexe, exprese, disharmonie, jsoucno, mnohost (nejlépe světů) reinkarnace, deziluze, background atd. - pokuste se v každé větě alespoň jedno použít.

Další účinná slova je naopak nutné používat v negativním smyslu: dogmatismus, omezenost, strnulost, konvence, přežilé formy, vyčerpané postupy, jediný
názor, tunelové vidění atd. (vše samozřejmě s výhodou v cizojazyčných variantách), to je náš repertoár
vhodný pro preventivní i následnou charakteristiku poznámek a děl těch, kteří
vás jaksi nepochopili.

A některým nebezpečným slovům se raději vyhneme úplně, na prvním místě je
tu zřejmě myšlenka.

Rozhodně se nedoporučuje jakékoli riskantní žonglování s humorem,
snadno se mohl obrátit proti nám. Výjimku tvoří snad jen decentní zesměšňování
zvlášť vytrvalých kritiků, viz dále. Jinak je nezbytné tvářit se neustále tak
smrtelně vážně, jako bychom budovali katedrálu a celou váhu její klenby nesli
na vlastních ramenou.

Zvlášť sofistikovaný přístup vyžaduje reakce na kritiku, která se díky
charakteru díla nutně dostaví. Naprosto nevhodné jsou podrážděné odpovědi, class=SpellE>nedejbože nadávky a vůbec jakékoli nervní akce, indikující
zásah citlivého místa. Naopak se doporučuje bohorovný klid, jen velmi jemný laskavý
humor a vůbec shovívavost vypůjčená z rozpravy s mongoloidním
dítětem. Vaše řeč musí vždy vyústit do trpělivého vysvětlení (samozřejmě
provedené formou důkladného zamlžení), kterým jakýkoli útok odkloníme stranou.
Nejlépe se to podaří za přispění vlastní síly protivníka a tedy
v nejlepších tradicích asijských bojových umění (například vhodně
štiplavou charakteristikou protivníkových vlastních děl).

Svoji výlučnou pozici mimo upocený peloton (tedy samozřejmě před ním!)
můžeme podporovat i zvláštnostmi v chování a případně i punk-bohémským
vzhledem. V tomto ohledu však musím zájemce odkázat na vlastní průzkum.

Spolkaření

V osamocení
přece jen nemáte nejlepší šance a je lépe si úspěch pojistit nějakou formou kolektivizace.
Nábor zájemců nebude obtížný, neboť lidí, jejichž ambice narazily na strop
reality, je všude dost. Je však nutná selekce zájemců, vybavených dostatečnou
oddaností, sofistikovanými komunikačními schopnostmi, vizionářsky vytřeštěným
pohledem a mimo jiné také tvůrčím zaměřením, které tomu vašemu přímo
nekonkuruje. Nepodnikáte to přece všechno kvůli nějakému mizernému druhému
místu.

Úkolem doprovodného tělesa, které takto zbudujete, bude jednak vytrvalé
vysílání vaší chvály všemi směry a pak také manuální výpomoc při vašich
doufejme opakovaných výstavách (rámování, vylepování plakátů, potlesk při
vernisáži, psaní do knihy návštěv atd..). To vše ovšem za nezbytného rizika, že
budete požádáni o totéž, ale tak krutý už svět bývá.

Další spojence najdete tam, kde byste je nečekali. Pravda, jejich podpora
vaší věci nebude uvědomělá, zato však spolehlivá a masivní. Jsou to tisíce
neúnavných cvakalů špatně nasvícených růží, přepálených pláží, ohnivých slunce
západů, přesaturovaných krajin s polarizační oblohou a vyžehlených aktů
plastového vzhledu, tedy lidí, které pohání touha zachycovat cokoli, aniž by
zvládli „jak“ a věděli „proč“ a kteří se ve své fotografické nejistotě vždy přidávají
k bezpečné většině. Jsou to právě oni, kteří trpělivě investují svůj čas a
často nemalé peníze do dokonalého otrávení nebohých diváků, a ti jsou pak
v touze po změně lační koukat na cokoli dostatečně jiného, ano, dokonce i
tak jiného, jako jsou vaše snímky.

... a hlavně odvahu!

Při průkopnickém
snažení na poli nového dokumentu samozřejmě narazíme na potíže, ale je zbytečné
ztrácet kvůli nim sebejistotu. Stále si uvědomujeme, že se pohybujeme
v neměřitelném oboru, kde se skutečná prohra nedostaví dříve, než
s naší vlastní kapitulací. A k té dá-li bůh nikdy nedojde.

Poznámka: Článek nemá
v žádném případě zesměšňovat zákonitý vývoj spojený s  objevování nových postupů, a to jak na poli
fotografického dokumentu i mimo něj. Jen s trochou (kéž by zábavné)
nadsázky ukázat na ty, kteří se bez vlastní invence lacino připřahují  za cizí vůz. S vypůjčenou nálepkou, jejíž
význam možná ani nechápou a za hranicí poctivého přístupu k druhým, ... i
k sobě samým. Projevy souhlasu i odporu jsou vítány a budou pečlivě
analyzovány.