Zajímala by mne ta vůně vody, na kterou nezbylo místo v řečišti a opustila své kamarádky v podobě vodní mlhy, aby spočinula, krom jiného, také na špičce nosu sličné fotografky.
Hmmm, jen se posadit na terasu před malebnou chaloupku, unavené nohy po celodenním courání si dát na zábradlí a nechat si donést něco teplého a mírně alkoholického. Pak za přicházející vůně večeře, připravované někým blízkým, sledovat prodlužující se stíny a vnímat i trochu toho kouře z krbu, který chaloupku pěkně vyhřeje a před nímž budou za nadcházející tmy tak romanticky tancovat odlesky plamenů na . . .
Při prvním pohledu člověk zalituje komprese, já s tím bojuji také, snad na to přijdeme. Pak se nechám ale pohltit prostorem a majestátností hor, shlížejících mezi mraky na to naše hemžení dole.
Jen sklo monitoru mi zabránilo, abych mohl ponořit špičky prstů do toho plynoucího času, který by je sice ochladil, ale jinak umí díky takovým snímkům rozehřát už chladnoucí místa na duši
Kompozice tady omlouvá mírné přimhouření očí diváka nad kvalitkou technickou. Pomáhá tomu i bublání a zurčení vody mezi kameny doprovázené tou známou směsí vůní vody, mokrého mechu, trávy a okolních stromů. Jen ale nepodklouznout . . .
Fascinující harmonie starého ve výrazu staletí nehybných, snad i moudrých, kamenů, a mladého v dynamice vpřed se deroucí ještě čisté, neposkvrněné a ničím nespoutané vody, symbolu života v jeho samé podstatě
Jako muckej za své oko ano, jako benjamínek zdejší rodinky ne, takže neboduji, jsem umělecky pohoršen, ale jako chlap nebudu pokrytec, je prostě provokativní, no, rozehřeje, ale sem prostě nepatří, alespoň ne takhle... A ROZHODNĚ NE TOMU TEXTU, ten je jak razítko na vajíčku
Ivan Vyskočil |
Ivan Vyskočil |
Ivan Vyskočil |
Ivan Vyskočil |
Ivan Vyskočil |
Ivan Vyskočil |
Ivan Vyskočil |
Ivan Vyskočil |
Ivan Vyskočil |
Ivan Vyskočil |
Ivan Vyskočil |
Ivan Vyskočil |
Ivan Vyskočil |
Ivan Vyskočil |
Ivan Vyskočil |
Ivan Vyskočil |
Ivan Vyskočil |
Ivan Vyskočil |
Ivan Vyskočil |
Ivan Vyskočil |