Samozřejmě že to je škoda, ale jak odstartujěš, tak se ti udělají takové mžitky před očima, držíš plný plyn a snažíš se každého předjet... pak není ke kotremelci daleko... kdo bratry viděl jezdit musí uznat, že je to nevšední zážitek...

Ta žena v bílém je fakt super :-)

Díky!
Bratři udělali v tréninku ve Dvoře kotrmelec. Už jezdí dlouho a jezdí dobře, ale tady nějak šktli o bariéru se slámou a šli panna–orel. Naštěstí byli jen potlučení, nic zlomenýho. Jirkovi mitfárovi však žiry zakázala start, tak jsem jel ve vozíku já...
To si nedokážte představit jaká je to na té sajdě nádhera... Prvně jsem se toho strašně bál a hádali jsme se s bratry, kdo tedy pojede... a když to vypadalo, že by jel někdo úplně cizí, tak jsem se převlékl... Po zahřívacím kole jsem měl za sebou takovou rozcvičku, že jsem z té sajdy ani nemohl slézt, natož jí roztlačit... a pak tam před startovní čárou proběhl maník, který nás upozorňoval, že se závod jede na 8 kol... to mě vzalo další síly...
No a pak nás odmávli a to už je holý boj o přežití, tak na to že už nemůžete kašlete... akorát do jednoho retardéru jsem své metrákové tělo přehodil pozdě, tak jsme projeli bariéru petláhví... Nejskrásnější pocit pak je, jak všechny sajdy zastaví v první zatáčce za cílem, jeden druhému blahopřeje k přežití a pak se jede mávací kolečko, chlapi tleskají, baby posílaj polibky a u každé hospody stojí chumel lidí, kteří vám vnucují dobré chlazené pivečko...
Tři dny mě všechno bolelo, na boku jsem měl modrák, chodil jsem jak lazar a bylo to nádherný... a to jsem jel jen závod, Jirka jede normálně
ještě dva tréninky, tak to ta blažená bolest musí trvat dýl!

Potřebuju sajdu!

Hrom do silnice Karel