do pánského časopisu je to asi gud
v montérské skříňce nikdo nebude řešit, jestli se fotograf vyznamenal či nikoliv

zvláštní výraz...

to zrno je strašně nepřirozené = takhle nevypadá, má jiný charakter a jinak vypadá v tónech šedi.
Tohle je spíš jak struktura puvrchu busty

i když představoval jsem si tě trochu starší, s hnáty křivými a ony zatím uříznuté

Kvantanámo

to je divný

to je pěkný

to ne... spíš nahoře trochu uříznout ;-)

LM: já mám Štreita rád, dokonce před lety měl určitě velký vliv na to co se mi chtělo fotit... bavil jsem se s ním letos při konzultacích na ITF a viděl a slyšel jeho reakce na to velké množství klasického čb dokumentu, kterým ho uchazeči zavalili (a mnohé z těch čb sérií byly i dost dobré, na hodně z nich bylo vidět, že právě Štreit je jejich Mistrem), leč sám Mistr nad tím kroutil hlavou, vida tu jasnou nápodu... já vím, že ta nápodoba nevzniká z "nouze o inspiraci", ale z "lásky"

Loni v létě docházel jsem na přednášky Roberta Vano v pražském Mánesu, kde RV každou letní středu vyprávěl o své cestě k fotografii: pracoval jako asistent u významného fotografa celebrit Horsta a RV mu pilně koukal pod ruce a po večer si sháněl modelky a snažil se je nafotit ještě lépe než Horst, po několika letech se osmělil a svoje nejlepší fotografie, jednou po práci Horstovi ukázal, ten si je prohlédnul, řekl: "hmm, hmmm, svět ale nepotřebuje dalšího Horsta..." A když se ho zklamaný RV ptal, co má tedy dělat, tak mu "starý nácek Horst", jak mu potají asistenti říkali, dal tři rady:
1) musíš se snažit nafotit své nejtajnější sny
2) musíš každý den vyfotit dvě roličky filmu (72 snímků)
3) musíš chtít být nejlepší na světě

Já mám pro ty tvoje čb fotky velké pochopení, především proto, že sám jsem prošel podobnou cestou: myslel jsem si, že budu Černobílým mistrem, sám jsem si vyvolával a hledal různé kombinace filmů a vývojek až našel, kupoval a zase prodával různé foťáky a hledal ten pravý až našel a přesto zase hledal dál...
Mými osobními mistry (čti Bohy) byli Koudelka a Erwitt, ale po několika letech jsem narazil na strop tohoto přístupu, kdy jsem se snažil být koudelkovatější než Koudelka, erwittovější než Erwitt... když mi to konečně došlo, tak jsem téměř přestal fotit (najednou nebylo co) a jenom si pro radost občas cvakal takové blbinky ... teď jsem po dvou, třech letech pár lidem ty blbinky ukázal a měly docela úspěch, nejspíš proto, že se nesnažily něčím být a že byly docela originální; já vím, že dneska už ve fotografii není nic originální ;-)

Tož tak asi.
A, přátelé, ten příběh je pravdivý. Ten fotograf se totiž jmenoval T. Texas Taylor.

já pořád bojuju s tou tvoji černobílou - mně to v tvém podání přijde velmi staromódní přístup (opakování toho, co již bylo vyfoceno před 50 lety) ... myslím, že i čb se dá dneska fotit moderně (třeba Kratochvíl).
Pokud tě to ale baví zrovna takhle, tak samozřejmě na moje řeči nedej a dělej to co tě baví, bo to je na focení nejdůležitější.

P.S. Osobně si myslím, že když dneska někdo fotí čb, tak by mělo být na první pohled zřejmé, že to má nějaký (speciální) důvod, že takovou fotku prostě nejde udělat v barvě... a z těch tvých fotek většinou takový důvod necítím, ba často mám pocit, že po barvě přímo volají (třeba ten Májkl Džexn)