Děkuji velice moc vám všem za komentáře! =O)
A ten sraz na Rané? S některými kolegy z photopostu jej plánuji už několik měsíců a stále to teď nějak nevychází... ...ale když nás bude více, tak to třeba vyjde... ...je tam opravdu moc krásně... ...nádherná krajina... ...návštěvu Rané doporučuji všem, kteří tam ještě nebyli, a těm, kteří Ranou již navštívili, doporučuji návštěvu zopakovat...! =O)
Evo, vůbec se neomlouvej... ...Tvá fotoflood je velice zajímavá, a já Ti za ní děkuji...
...vlastně zde vznikla série fotografií... ...ta poslední zásadním způsobem dokresluje situaci a potvrzuje nevídanou koncentraci diskžokeje... ...je evidentní, že Kid Koala odvádí poctivou práci...
...v té hlavní fotografii a v tomto celém následujícím fotopříběhu se prolíná více rovin a pocitů...
...v první vteřině mne praštila do očí ta krása té černé desky a vzápětí na mne udeřilo to „zneuctění“ černé desky jejím na první pohled jakoby necitlivým a barbarským držením za záznamové drážky...
...a teprve potom jsem si všiml toho nezvykle koncentrovaného výrazu diskžokeje; natolik koncentrovaného, že to na mne začalo působit dojmem, že se zde koná jakési rituální pouštění nějaké naprosto úžasné hudby, určené k soustředěnému – téměř obřadnímu poslechu (např. něčeho takového jako zcela úplně prvních (komercí ještě nezkažených) alb od Pink Floyd z konce šedesátých let minulého století, anebo třeba vysloveně poslechového alba Meddle z roku 1971 apod.)
...anebo že bude třeba pouštět Igora Stravinského, nebo Karlheinz Stockhausena či třeba tradiční japonskou hudbu, pracující s tichem...
...jenže ono zde nejde o pouštění desek, ale o tvorbu... ...Kid Koala bere LP do rukou podobně, jako sochař hlínu... ...on z té vinilové hmoty vlastníma rukama hněte něco nového... ...přetváří díla jiných ve své vlastní originální dílo...
...na jednu stranu jde o čin dekadentní či skutečně do značné míry barbarský, násobený jakýmsi „zneuctěním“ tvorby jiných (včetně deformace původně sladce romantického zpěvu Audrey Hepburn), ale zároveň jde zcela evidentně o čin tvořivý, reagující na tlak všerelativizující postmoderní doby...
...a to prolnutí těchto dvou světů: světa barbarství se světem tušené tvůrčí geniality je zde fascinující...
...nepochybuji o tom, že Kid Koala je velmi talentovaný a zřejmě přímo geniální...
...jeho tvorba může býti destruktivní a zároveň objevná a přínosná...
...Kid Koala zjevně patří k těm, kteří boří a zároveň vytváří...
...a z těchto fotografií mj. vyzařuje, že Kid Koala to myslí doopravdy...
pes: ...já to hned tušil, že tato fotografie zobrazuje mnohem více, než jak se může zdát na první pohled...
Evo, takže ještě jednou děkuji za tuto zpočátku téměř nenápadnou, ale přes to velezajímavou exkursi...!
...ta želvička je krásná... ...a ty rybičky jsou samozřejmě také krásné... ...a ten úhel pohledu s kousky rámu je svěží... ...tento vodnický svět mne příjemně poděsil... =O)
...omlouvám se, že zde ještě opruzuji, ale jsem zhypnotizován magickou krásou té černé desky... ...skutečnost, že reflektory svítili naplno na mixpult a tím vzniká ten silný odraz části pultu na černé desce, zde působí nevšedně... ...to LP je úplně uhrančivé, a na této fotografii vypadá moderněji, než třeba CDéčko...
...a potom ten koncentrovaný výraz Kida Koaly, prozrazující, že se zde odehrává zřejmě cosi geniálního...
...ta fotografie je zdánlivě obyčejná, ale asi jen zdánlivě... ...něco důležitého se zde děje... ...na té téměř statické fotografii je zachycen nějaký zásadní okamžik...
...právě jsem škrabal ještě dodatek k té horní hlavní fotografii, jako že se mi docela líbí, a že se zdá býti taková poklidná a vyvážená, a že z té fotografie vyzařuje nezvyklé soustředění, skoro jako kdyby mělo jít o pouštění nějaké vážné symfonické hudby... ...a že to prý hodně sviští v Japonsku... ,O))
pes2: kdysi jsem párkrát ze zvědavosti zkoušel zlomit nějaká vyřazená LP, která měla jít tak jako tak na zničení do stoupy... ...ale ono to vůbec nešlo... ...vinilové desky (na rozdíl od těch pradávných šelakových) jsou sice velmi choulostivé na zanášení drážek prachem apod., ale jinak paradoxně vydrží neuvěřitelné věci – přežijí i mnohé cirkusácké kousky... ...desku lze zlomit jen s velkou námahou – nejlépe dupáním na LP složené do tvaru palačinky...
Tr. Lubomír Vlk |
Tr. Lubomír Vlk |
Tr. Lubomír Vlk |
Tr. Lubomír Vlk |
...zajímavá klenba – hezká architektura... ...a ten uklízející člověk je tam fotogenický...
Tr. Lubomír Vlk |
Tr. Lubomír Vlk |
Tr. Lubomír Vlk |
Tr. Lubomír Vlk |
Tr. Lubomír Vlk |
...a navíc se mi líbí středová kompozice... =O)
Tr. Lubomír Vlk |
Tr. Lubomír Vlk |
A ten sraz na Rané? S některými kolegy z photopostu jej plánuji už několik měsíců a stále to teď nějak nevychází... ...ale když nás bude více, tak to třeba vyjde... ...je tam opravdu moc krásně... ...nádherná krajina... ...návštěvu Rané doporučuji všem, kteří tam ještě nebyli, a těm, kteří Ranou již navštívili, doporučuji návštěvu zopakovat...! =O)
Tr. Lubomír Vlk |
...vlastně zde vznikla série fotografií... ...ta poslední zásadním způsobem dokresluje situaci a potvrzuje nevídanou koncentraci diskžokeje... ...je evidentní, že Kid Koala odvádí poctivou práci...
...v té hlavní fotografii a v tomto celém následujícím fotopříběhu se prolíná více rovin a pocitů...
...v první vteřině mne praštila do očí ta krása té černé desky a vzápětí na mne udeřilo to „zneuctění“ černé desky jejím na první pohled jakoby necitlivým a barbarským držením za záznamové drážky...
...a teprve potom jsem si všiml toho nezvykle koncentrovaného výrazu diskžokeje; natolik koncentrovaného, že to na mne začalo působit dojmem, že se zde koná jakési rituální pouštění nějaké naprosto úžasné hudby, určené k soustředěnému – téměř obřadnímu poslechu (např. něčeho takového jako zcela úplně prvních (komercí ještě nezkažených) alb od Pink Floyd z konce šedesátých let minulého století, anebo třeba vysloveně poslechového alba Meddle z roku 1971 apod.)
...anebo že bude třeba pouštět Igora Stravinského, nebo Karlheinz Stockhausena či třeba tradiční japonskou hudbu, pracující s tichem...
...jenže ono zde nejde o pouštění desek, ale o tvorbu... ...Kid Koala bere LP do rukou podobně, jako sochař hlínu... ...on z té vinilové hmoty vlastníma rukama hněte něco nového... ...přetváří díla jiných ve své vlastní originální dílo...
...na jednu stranu jde o čin dekadentní či skutečně do značné míry barbarský, násobený jakýmsi „zneuctěním“ tvorby jiných (včetně deformace původně sladce romantického zpěvu Audrey Hepburn), ale zároveň jde zcela evidentně o čin tvořivý, reagující na tlak všerelativizující postmoderní doby...
...a to prolnutí těchto dvou světů: světa barbarství se světem tušené tvůrčí geniality je zde fascinující...
...nepochybuji o tom, že Kid Koala je velmi talentovaný a zřejmě přímo geniální...
...jeho tvorba může býti destruktivní a zároveň objevná a přínosná...
...Kid Koala zjevně patří k těm, kteří boří a zároveň vytváří...
...a z těchto fotografií mj. vyzařuje, že Kid Koala to myslí doopravdy...
pes: ...já to hned tušil, že tato fotografie zobrazuje mnohem více, než jak se může zdát na první pohled...
Evo, takže ještě jednou děkuji za tuto zpočátku téměř nenápadnou, ale přes to velezajímavou exkursi...!
=O)
Tr. Lubomír Vlk |
Tr. Lubomír Vlk |
Tr. Lubomír Vlk |
Tr. Lubomír Vlk |
Tr. Lubomír Vlk |
...a potom ten koncentrovaný výraz Kida Koaly, prozrazující, že se zde odehrává zřejmě cosi geniálního...
...ta fotografie je zdánlivě obyčejná, ale asi jen zdánlivě... ...něco důležitého se zde děje... ...na té téměř statické fotografii je zachycen nějaký zásadní okamžik...
Tr. Lubomír Vlk |
Tr. Lubomír Vlk |
...tak to se povedlo...! =O))))
...děkuji velice za vizuální bonus...! =O))
...právě jsem škrabal ještě dodatek k té horní hlavní fotografii, jako že se mi docela líbí, a že se zdá býti taková poklidná a vyvážená, a že z té fotografie vyzařuje nezvyklé soustředění, skoro jako kdyby mělo jít o pouštění nějaké vážné symfonické hudby... ...a že to prý hodně sviští v Japonsku... ,O))
Tr. Lubomír Vlk |
pes2: kdysi jsem párkrát ze zvědavosti zkoušel zlomit nějaká vyřazená LP, která měla jít tak jako tak na zničení do stoupy... ...ale ono to vůbec nešlo... ...vinilové desky (na rozdíl od těch pradávných šelakových) jsou sice velmi choulostivé na zanášení drážek prachem apod., ale jinak paradoxně vydrží neuvěřitelné věci – přežijí i mnohé cirkusácké kousky... ...desku lze zlomit jen s velkou námahou – nejlépe dupáním na LP složené do tvaru palačinky...
...ale to jsem asi již poněkud odbočil... ,O))