Hodně se změnilo pořadí nejlepších co jsem zde nebyla. Je to moc hezký snímek.

POZOR, TOTO NEPISE "ZDENA REDLOVA", ALE JEJI VNUK.



Po rozhovoru se svoji babickou, ktera zde vystavuje sve stare fotografie, jsem si zbezne precetl komentare k nekterym jejim fotoagrafiim a dukladne jsem si procetl komentare k teto fotografii (Moje pritelkyne). Kdyz uz to zde babicka nakousla, tak to dopovim a shrnu stroha fakta:



- Moji babicce bude v lete pristiho roku jiz 91 let. Je na svuj vek velmi samostatna, tesi se pomerne dobremu zdravi a dusevne a svym elanem a chuti do zivota je na tom velmi dobre.



- Pres zimu bydli u sve dcery (u me matky a meho otce). Tam je i pocitac, ktery jsem pouzity zakoupil hlavne na hrani pro sve deti i pro ostatni vnoucata mych rodicu, ktere k nim jezdivaji na navstevy.



- Jeden z mych kolegů me informoval o existenci techto stranek pro fotoamatery. Pote, co jsem se presvedcil o jednoduchosti obsluhy teto fotogalerie, jsem ji ukazal babicce s tim, ze by zde mohla nektere sve hezke fotky vystavit a neco k nim rici - jak vznikly apod. Spolecne jsme vybrali pro zacatek par fotografii z alba. Ty jsem amatersky naskenoval, upravil (jas, kontrast, drobna retus) a nahral do pocitace. V teto souvislosti se musim usmat nad detektivnimi sklony nekterych komentatoru, hlavne co vse lze dovozovat ze znalosti nebo z neznalosti odborne terminologie - CD, piksel vs. pixel atd.



- Naucil jsem babicku zakladnim operacim s pocitacem, napsal jsem ji bodove i zakladni postupy a behem kratke doby to minimum celkem slusne zvladla. A dokonce tim dala priklad i memu otci (svemu zeti), ktery se nakonec zacal pres svuj pocatecni odpor o pocitace take zajimat - nechtel se nechat zahanbit. Nejsem ale zadny pocitacovy odbornik, s pocitaci jsem sice trochu umel pracovat jiz driv, ale s internetem, pocitacovou grafikou a digitalnim fotoaparatem jsem se dostal do styku az pracovne v poslednich letech.



- Pokud by se melo jednat o podvrh, bylo by asi nejjednodussi a nejjistejsi vzit si nejake stare fotoalbum, ve kterem by byl zachycen zivot sledovane osoby od kolebky az do soucasnosti a nebyl by problem zverejnit na pozadani fotografii z libovolneho obdobi. Pak by byli mozna spokojeni i ti, kteri ocekavaji uces v roce XY jako vlasy zcesane za ucho, o pet let pozdeji pres usi, za dalsich pet let nato kratke vlasy... Co by vsak toto dokazovalo? Vubec nic.



- Jestli jsem ty pochyby dobre pochopil, neni problem ve stari nebo pravosti snimku, ale v tom, ze by mohl existovat 90 lety clovek, ktery "se nepomocuje, je rad, ze jeste chodi" a hlavne ktery by se mohl o neco kolem sebe zajimat. Toto se ale neda dokazat zadnymi starymi fotografiemi - pokud nekdo ale ma predstavu stareho cloveka jako senilniho bezpravneho tvora, pak ho stejne tezko presvedci nejaky pozitivni priklad. Mozna ale prece - kdyz se rozhlednete po svem okoli, najdete treba i vice takovychto starsich lidi, kteri nerezignovali na zivot.



- Babicce jsem vysvetlil, ze i kdyby zde vystavila treba deset fotek ze sveho intimniho soukromi a napsala o sobe podrobny zivotopis, stejme vsechny nepresvedci, nebot toto neni dukaz. A kdyby ano, tak za tyden nebo pri zverejneni nejake dalsi fotografie se zase objevi dalsi lide, kteri se budou divit, jak je mozne, ze stara osoba ma pristup k internetu a dokonce si umi oriznout fotku dle svych predstav a pak ji poslat do galerie. Cili ze se s tim budto musi smirit (fotografu zde jsou desitky a mozna i stovky a vzdy se muze na jeji fotku podivat nekdo novy) a ty pochybnosti nebo dokonce pripadne utoky prechazet budto s nadhledem nebo sem prestat fotografie vkladat. Myslim si ale, ze velkou vetsinou lidi byly jeji fotky prijimany kladne a ze by byla skoda toho nechat. I pro mne osobne je to zajimave a nektere podrobnosti se dozvidam poprve a prave vlivem teto fotogalerie. A je to moc krasne straveny cas pri odpoledni navsteve, kdyz se babicka nad fotkami rozpovida o rozpamatovava se na osoby na snimcich a na veci s tim souvisejici.



Podepsan: Jiri, vnuk "Zdeny Redlove"

Když se nyní dívám na maminčinu fotografii tak jsem si uvědomila podle jejího oblečení okolnosti vzniku tohoto snímku. Tehdy mi tatínek řekl že si mohu udělat ještě jednu nebo dvě fotografie z jeho rozdělané práce - že bude za chvíli vyvolávat. Poprosila jsem maminku zda by mi stála "modelem" a maminka tak jak byla odběhla dolů do ateliéru. Proto to oblečení a i to jeho shrnutí u krku a na jednu stranu. Pozadí je atelierové - to byla namalovaná látka zavěšená při stěně. Takto oblečená a ne zcela upravená osoba by dozajista nešla přes půl města k fotografovi a také asi profesionální fotograf by si toto pohlídal a navrhnul by aby se před zrcadlem upravila. Mně to ale v tu chvíli nepřišlo nápadné protože jsem maminku takto vídala běžně. A hlavně jsem byla ráda že vlastnoručně pořídím maminčino portrétní foto v ateliéru a spěchala jsem aby to bylo hotovo a aby to tatínek mohl spolu se svojí prací začít hned vyvolávat. Toto by snad mohlo býti dobrým důkazem pro moji pravdomluvnost - to se týká hlavně diskutování u fotografie "Moje přítelkyně - L.P.1931".

Měla jsem nyní o Vánocích hodně telefonování a taky jsem mluvila se svým vnukem Jiřím, který mě "navedl" abych zde své fotografie ukázala. Pověděla jsem mu o pochybách ale on mne uklidňoval ať si z toho nic nedělám ale hlavně ať se nenechám nutit do čeho nechci nebo co by se mi zdálo podezřelé. Říkal že stejně když vše vysvětlím tak u další fotografie zase přibudou další lidé kterým bych to vše musela znovu vysvětlovat. On je ve státní službě jako kriminalista a má obavy abych nikdy o sobě neříkala svoji adresu a podrobnosti protože v internetu je možno toho využít a nějaký zlý člověk by mohl vzít za záminku ty fotografie a navázat se mnou kontakt a dostat se do bytu. Určitě nemyslel ale nikoho z vás fotografů a ani já si o nikom toto nemyslím ale že to může číst každý člověk a nejenom fotograf.

Děkuji vám všem za krásný dárek v podobě poznámek k fotografii mé maminky i za vaše přání. Přeji vám všem z upřímného srdce klidné a pokojné svátky a v novém roce 2003 hodně Božího požehnání a jenom vše dobré pro vás i vaše rodiny.

Pane Čechu, ptal jse se mě pár slovy na skenování a částečné doostření a podle pravdy jsem Vám docela podrobně odpověděla - nevěděla jsem co to je a napsala jsem Vám to a poctivě jsem to přiznala. Včera jsem se na to ptala Jiřího a ten mi to vysvětlil. Takže je to tak - skenování jsem nedělala já, k tomu je potřeba zažízení, které nemám a ani skenovat neumím. A ani jsem nic nedoostřovala ale mám to nastaveno před uložením snímku. Mohu asi udělat jediné a to napsat pár řádků o sobě protože jinak se s každou mojí další fotografií opakují podobné dotazy.

Pane Čechu, to skenování je proto aby bylo možno dostat hotovou fotografii do počítače? Jestli ano - tak to jsem nedělala já, to neumím a ani nevím přesně jak se to dělá. Moje fotografie z alba mi v práci přefotil do počítače neboli asi naskenoval můj vnuk. Nejdříve mi dvě fotografie přinesl na ukázku na černé disketě a ty ostatní na takovém větším tenkém lesklém kotoučku - vejde se tam mnohem více fotografií. A tomu doostření ale nerozumím. Asi přeci nemyslíte ostrost fotografie při fotografování? Jestli je to nějaká změna již v počítači tak to neumím. Ale možná je to jako součást když si snímek oříznu a nastavím kontrast a jas? Potom si totiž vyberu to Uložení na PP co mi tam vnuk nastavil. Tím se mi ten můj snímek zmenší tak, aby jeho strana byla 640 pikselů aby se snímek dal poslat do Foto Galerie.

Jako malá fotografie jsem byla zvědavá co to je a vypadá to na důležitou část ženského těla. Líbí se mi že to máte takové jako v náznaku, spíše velmi slušné.

P.S. Pane Vaňourku, odpověděla jsem Vám u své předešlé fotografie s názvem Moje přítelkyně - L.P.1931

Ještě panu Částkovi - už asi patnáct let jsem nefotografovala. Ale dá-li Pán Bůh zdraví tak napřesrok už na jaře jak bude teplo a sejde sníh tak zase zkusím jestli jsem ještě všecko nezapoměla. Už mám pár nápadů na hezké záběry. Tak uvidím.