Klasickej pripad toho, jak lidi zhyzdej jinak tak krasne misto. Tahle scenerie mi prijde jako: Tady jsem si zatlouk ceduli, sem nikdo nesmi a ja si tu budu delat co ja chci..... Na druhou stranu s ohledem na hospodareni rybaru na ceskych rybnicich celkem chapu.
Budu rad:-) Obcas mam ruzne pocity, ale jen vzdy pisi to co si myslim a nesnasim, chloubu ostatnich nad vecmi ktere sami nevytvorili. Uprimnost je to, co si na sobe a na mych kamaradech velice cenim. Mazani medu kolem huby je dobry tak akorad na to, aby prilitla vosa, pichla nas do jazyku a my se zadusili:-)))) Uprimnost chutna trpce, ale donuti nas premyslet nad vlastnimi chybami... Konec vylevu, nekdo to nema rad a jeste by mne tu nekdo pomluvil, ze tu ze sebe delam chytreho a to nechci:-)
S temnym nebem a jasnou zemi se mnoho z nas pousti do oblak aniz by jsme cestu znali. Proto tolik lidi na zem pada a nekteri uz nikdy do koleji starych nevrati se. Naslouchejme bliznim a radu zkusenejsich pustme si k srdci:-) Asi takovy pocit z fotky pusobi na mne.. Prijemny den na PP...
Pusobi velice optimisticky a realne. Nerovne cesty zivotem se klikati a v dali ztraceji se tak, jako chvile osudu, ktere v nedohlednu jsou. Za kopcem osud ceka novy a nikdo nerozlusti hadanku slozitou co zkrava se za nimi. Zrcatka zpetna otrhana jsou, to aby osud minuly prstiky nedotykal se opet. Prijemny den na PP:-)
Jiří Votoček |
Jiří Votoček |
Jiří Votoček |
Jiří Votoček |
Jiří Votoček |
Jiří Votoček |
Jiří Votoček |
Jiří Votoček |
Jiří Votoček |
Jiří Votoček |
Jiří Votoček |
Jiří Votoček |
Jiří Votoček |
Jiří Votoček |
Jiří Votoček |
Jiří Votoček |
Jiří Votoček |
Jiří Votoček |
Jiří Votoček |
Jiří Votoček |