Jarmareční píseň na počest prvních vzduchoplavců

Daidalos byl všeumělec
v starověké Krétě,
vynalézal ve dne v noci,
bádal v zimě v létě.

Jednou přišel se žádostí
k Mínóovi králi:
Trochu se mi tady stýská
po domově v dáli.

Dej mi menší dovolenou
na návštěvu vlasti!
Po králově odpovědi
zjistil, že je v pasti.

Mínós král mu řekl: Tůdle!
Utrpěl bych ztrátu!
Mělo by to zhoubný dopad
na obranu státu!

Kam s tím ale na Daidala!
Byl to chlapík s mozkem:
zkonstruoval dvoje křídla,
slepil peří voskem.

Pravil synu Ikarovi:
Perutě nám stačí!
Přeletíme širé moře
jako havěť ptačí!

Perutě si připravili
na vysoké skále,
udělali dlouhé nosy
na Mínóa krále.

Vyletěli, zajásali:
Vzhůru k rodné mezi!
Sláva! Nazdar! Křídla předčí
všecky vynálezy!

Zajásali, vydali se
na dalekou túru.
Ikaros však nedbal rady,
letěl přímo vzhůru.

Třeba se chtěl trochu ohřát,
možná trpěl mrazem –
slunce křídla roztavilo,
žuchnul rovnou na zem.

Kdyby aspoň žuchnul na zem,
on však skončil v moři.
Utopil se jako kotě
k Daidalovu hoři.*)

A tím končí tragédie
z hlubin dávnověku.
Pokloňme se Daidalovi,
odvážnému Řeku!

*) Nebojte se, neutonul,
vesele si žije –
ale to by potom byla
houby tragédie.
Vlkodlaci

VLKODLACI ŘÁDÍ V DAVLI!
píšou v Blesku… Jejda!
Nabij flintu! Vytas šavli!
volá na mě strejda.

Pátrali jsme po okolí,
prošli les i rokli –
vyhnali jsme z luk a polí
jen tři zdejší čokly.

Vlkodlaci? Zlatý voči!
spráskla ruce teta.
V Davli řádí červotoči!
Bude konec světa!

senza!

!!!

jo, líbí moc!

hezké

krása

moc povedená!!

supr moment

!

+