- Technika:
- Canon 300V <br>
Sigma 135-400 4.5/5.6f APO<br>
Film: Ilford XP2 Super - BW film pro C41<br>
Scan: Minolta Dual Scan III
- Poznámky:
- <b>Šakal čabrakový</b><br>
Latinský název: Canis mesomelas<br>
Anglický název: Black-backed Jackal<br>
řád: Šelmy, čeleď: Psovití
<p>
Šakal je šelma, která svým vzhledem připomíná psa nebo lišku s dlouhýma ušima. Charakteristickým znakem je světle hnědé břicho s tmavým, popelavě šedým hřbetem. Z tohoto znaku pochází i jeho druhové jméno. Čabraky jsou ovčí pokrývky používané jako sedla, slovo pochází z turečtiny. Šakalu čabrakovému se též říká šakal stříbrohřbetý. V anglickém jazyce se označuje jako černohřbetý. Dalším poznávacím znakem je dlouhý hustý ocas, který je na konci zbarven do černa. Šakal má velmi tenké nohy bez zatažitelných drápů a barva svrchní strany uší je načervenalá. Čumák je protáhlý a usnadňuje lov hmyzu, jiných bezobratlých a hlodavců. Tyto uši svou velikostí silně kontrastují s malou hlavou a úzkým krátkým čenichem. Výbornými smysly jsou čich, sluch a zrak. Oči, které jsou poměrně malé, poskytují výborný zrak. Všechny smysly jsou uzpůsobeny pro účinější shánění kořisti. Je to velmi smělé a odvážné zvíře a často nebojácně hoduje na kořisti lvů. Ti ho tolerují a někdy spolu i kooperují při lovu. V ekologické dynamice savan má nenahraditelné místo, zvláště jako čistič tísíců placent, v lovu slabých a nemocných jedinců a redukci hlodavců. <br>
Velikost šakala dosahuje 71 až 130 cm, délka ocasu je 26 až 40 cm a v kohoutku má výšku 30 - 48 cm. Celková hmotnost se pohybuje okolo 6 až 12 kg, obecně jsou samci robusnější než samice.
<br>Šakal čabrakový je smělý tvor, který obývá velkou škálu biotopů. Najdeteho v pouštích, v savanách, ve velkých nadmořských výškách. Nenaleznete ho pouze v lesích. Hranici jeho výskytu také určují celkové roční srážky. Hranice se udává 2000 mm/rok. Rozšíření šakala je lokalizováno do dvou oblastí. První se nalézá v regionu východní Afriky, druhá oblast je na jihu. Tyto dvě oblasti jsou nespojité. Takže v Africe existují dvě populace šakalů čabrakových. Obecně je to běžný druh, ale místně mu hrozí vyhynutí.<br>
Potravu tvoří velké množství zdrojů. Loví malé antilopy, hlodavce, hmyz, zajíce, ptáky, plazy a jiné bezobratlé. Nepohrdne plody a bobulemi. Běžnou složku potravy tvoří mršiny. Velmi vzácně se stává, že uloví větší kořist a to především domácí ovce či kozy.<br>
Šakal čabrakový se rozmnožuje po celý rok, v jižní Africe je hlavní doba rozmnožování mezi červencem a říjnem. Období březosti samice je 60 dnů a rodí jedno až osm mladých. O mladé se stará rodičovský pár s pomocí "helpers" svých odrostlejších mláďat. Dožívají se až 14 let (v zajetí).<br>
Po teritoriu se pár pohybuje v charakteristickém poklusu. Své hranice si označují močí a trus zanechávají na vyvýšených místech. Výměšky řitních a pachových žláz zvyšují učinek pachové zprávy. Své teritorium žárlivě střeží, pokud se na území zatoulá cizí jedinec, jeden z páru na něj okamžitě zaútočí, vždy však jedinec stejného pohlaví jako vetřelec. Pár své teritorium dobře zná, vyznačí si na něm místa s určitou jedinečnou funkcí, vyhrabe si noru a určí stezky.
<br><br><a href="http://www.afrikaonline.cz/organismy/sakal.html" target="_blank">Vice na afrikaonline.cz</a><br><br>
V roce 1926 patřil šakal obecný k historicky prvním chovancům <a href="http://www.zooplzen.cz" target="_blank">plzeňské ZOO.</a> <br>
<i>foceno v Zoo Plzeň</i>
Komentáře (70)