- Technika:
- Canon EOS
- Poznámky:
- Přátelé ostrosti a jasné čitelnosti prominou, právě si procházím "burdovským" obdobím.
<p> Je to z cyklu ".sídliště". Nechci ukazovat jak je sídliště hnusný (to ví každej), ani hledat jeho krásy (možná tam pro někoho jsou). Chtěl bych spíš ukázat, že tam taky žijou lidi (a zvířata) a prožívaj si svoje. Někdo ostatní nevnímá, někdo až moc a někdo je jen pozoruje ...
<br>Ale stále je tam všechno (a všichni) příliš anonymní.
<br>Tuhle mě napadlo, že kdybych někoho, s kým se obden míjím bez pozdravu na sídlišti, potkal někde daleko (třeba na dovolené u moře), usmějeme se na sebe a dáme se do řeči. Zjistíme, že jsme ze stejného města a že se vlastně od vidění známe. Po návratu se pak budeme při setkání na sebe usmívat a zdravit se. Bez té daleké cesty jakoby to nešlo. Není jaksi normální jen tak někoho oslovit nebo začít zdravit. To je jeden ze sídlištních paradoxů.
<br><b><a href="http://photopost.cz/galeriefoto.php?id=64594">Další zde.</a></b>
Komentáře (49)
<br>nepáči :
<br>ps : nerozumiem tomu obdobiu ... to ste KUA fakt nikde nikdy nevideli rozmazané fotky ?!
<br>Stefany: není to ridžbek, je to nějakej pes na nějakým sídlišti...
<br>;-)
Popravdě povídání je to moc hezký, ale.....tole vážně nejsem schopna NIJAK ohodnotit.