Fotografie: Veronika
Autor: Magdaléna Kucová | |
Kategorie: přátelé a rodina
Vloženo: 21:37:39 16.10.2003
- Technická data:
- Praktica MTL5B
- Poznámky a vzkazy:
- Dotaz pro ty, co mají děti - jaké finty používáte, abyste přiměli své potomky k focení, které se Vám líbí? Moje děti se fotí s nadšením pouze tehdy, pokud si sami vymyslí, jak je mám vyfotit. Pokud něco vymyslím já, tak se tváří asi takhle jako tady na snímku a po první fotce odejdou :-( Tohle jsem fotila na půdě a láká mě zkusit to ještě jednou a líp, ale nevím, jak ty svoje rošťáky přesvědčit. Na fotce je obličej o něco světlejší a králíček míň vypálený, ale nepovedlo se mi to líp naskenovat. (jo, ale ani na fotce to není úplně ideální)
- Popis:
- Klíčová slova:
- exif
Tr. Lubomír Vlk | 20:23:40 10.02.2004 | |
...skvělá fotografie... ...naprosto autentický výraz... :O)
Mira Friedrichová | 13:39:20 18.10.2003 | |
Fintu neznám, nutila jsem syna (kvůli fotce do fotototématu plastic. emoce), postupně jsem mu slíbila: že půjdeme odpoledně kam bude chtít, že pozveme koho bude chtít, že mu koupím lízatko, lentilky, gumové hady i tvrdý salám, nové pastelky a jakýsi odporný gumový balonek naplněný vodou. V okamžiku, kdy na něj začínala ječet se zatvářil tak andělsky, jak jsem potřebovala. Hlavně, že jsem zcela zásadně proti úplatkům dětem ;o). Až to zjistíš, dej mi prosím vědět!
Katka Schnablová | 22:46:42 17.10.2003 | |
Fintu neznám - donedávna ten náš na foťák nereagoval, takže fotky byly celkem přirozené, problém byl vůbec ho vyfotit, aby neutekl. Teď když vidí foťák, pokouší se o úsměv, a dělá strašný škleb - na první fotce to bylo roztomilé, na desáté už ne.
Marián Angelovič | 21:03:16 17.10.2003 | |
Rada Karola K. je dobrá, skús ju použiť...skús ich naviesť na to, že je to vlastne hra, oni sú herci čo divákom predvázajú isté situácie...
Karel Kadlec | 17:55:58 17.10.2003 | |
Jako Petr Hořice. Trochu na plakát "Přichází satan". :-)
2 Jaroslav Široký :-)
Osobní zkušenost: často fotím když je dítě v pohodě a směju se u toho a dělám kraviny, křičím bezva! supr! a furt mačkám. Vydařené fotky ukazuju dětem a chválím jak to je hezký. Musí je to bavit a brát to jako hru.
Extrém byl, když jsem fotil holku (byly ji asi 4 roky) na Čertových kamenech. Vysazoval jsem ji na šutry, aranžoval, odbíhal a hledal úhly. Už byla nevrlá (přetažená, protože vpoledne nespala). Posadil jsem ji na skálu, to už řvala, ale naštěstí neutíkala (neměla kam), našel jsem si úhel zespodu, zaostřil, udělal výřez a pak jsem jen zavolal: "postav se a ukazuj do dálky na ten kopec naproti!" Postavila se, přestala brečet, usmála se, ukázala do dálky... a cvak, volám "dobrý!", sedla si na zadek a řvala dál.
Dneska 10 měsíční Filip vidí foťák a začne se smát. Už ani nenatahuje ručičky k objektivu, ani se neleká blesku.
Rada: začni focením toho co chtějí oni (ony?), třeba i na prázdno (to nepoznaj a za tejden si nepamatujou, že se fotilo), až jim dojdou nápady sami (samy?) se zeptají co mají ještě dělat. Taky je dobrý, když se předvádějí, říkat "jo, to je dobrý, to udělej znova!" Začnou si uvědomovat co dělají, přemýšlet o tom a naučí se, že jde taky něco předvést (takové herecké základy :-)
2 Jaroslav Široký :-)
Osobní zkušenost: často fotím když je dítě v pohodě a směju se u toho a dělám kraviny, křičím bezva! supr! a furt mačkám. Vydařené fotky ukazuju dětem a chválím jak to je hezký. Musí je to bavit a brát to jako hru.
Extrém byl, když jsem fotil holku (byly ji asi 4 roky) na Čertových kamenech. Vysazoval jsem ji na šutry, aranžoval, odbíhal a hledal úhly. Už byla nevrlá (přetažená, protože vpoledne nespala). Posadil jsem ji na skálu, to už řvala, ale naštěstí neutíkala (neměla kam), našel jsem si úhel zespodu, zaostřil, udělal výřez a pak jsem jen zavolal: "postav se a ukazuj do dálky na ten kopec naproti!" Postavila se, přestala brečet, usmála se, ukázala do dálky... a cvak, volám "dobrý!", sedla si na zadek a řvala dál.
Dneska 10 měsíční Filip vidí foťák a začne se smát. Už ani nenatahuje ručičky k objektivu, ani se neleká blesku.
Rada: začni focením toho co chtějí oni (ony?), třeba i na prázdno (to nepoznaj a za tejden si nepamatujou, že se fotilo), až jim dojdou nápady sami (samy?) se zeptají co mají ještě dělat. Taky je dobrý, když se předvádějí, říkat "jo, to je dobrý, to udělej znova!" Začnou si uvědomovat co dělají, přemýšlet o tom a naučí se, že jde taky něco předvést (takové herecké základy :-)
Petr Hořice | 17:37:21 17.10.2003 | |
Ano Jiří... taky bych v tom hledal trochu děsu. A to je prostě super když je na fotce něco uvnitř... něco navíc. A to tady imho je. Ale možná jsem unešenej zbytečně... dle vkusu každého soudruha.
Petr Hořice | 17:27:21 17.10.2003 | |
Možná jsem trochu divnej, ale to co tobě se zdá býti chybou, mě se zatraceně líbí. Ten výraz absolutně sedí k té celkové ponurosti a ten králíček bez xichtu a tak trochu stranou dění tomu dává pěkný grády. Nevím "co" jsi fotila ty, ale vylazla ti z toho fantastická fotka. Po rodině, nebo prarodičům bych to asi moc neukazoval, poněvadž si nejspíš budou myslet, že se něco nepovedlo a proč se vnučka nesměje... a tak. Ale pro soukromou sbírku bych to nechal určitě udělat na 30x45! Blahopřeju ;o)