Konec vlakového světa

Dušan:Vím, že je mezi nimi spousta slušných lidí, se kterými by se daly sdílet zajímavé příběhy, že mají srdce na dlani a pokoru. Bohužel mám však i z Brna pár špatných zkušeností, kdy mě jeden málem zmlátil jen tak pro nic za nic před obchodem,
jiný mi sebral telefon a pak nás s jedním kamarádem obklíčila skupinka u parku. Proto jsem mírně obezřetná. Znám i takového, se kterým jsem se venku rozdělila o oběd a on mi
za to pověděl příběh a byl to jeden z nejlepších pracovních
obědů. Fajn člověk. Já vím, že jsou různí a u různých důvodů tam, kde jsou. Ale už, jak jsem psala, radši jsem opatrná.

Ľudia sa bezdomovcami stávajú z rôznych príčin, aj vlastným aj cudzím pričinením, k tomu zdedené povahové vlastnosti, a už sa človek vezie ... Lidičky, nevieme, ako skončíme my ... Čo ich poznám ja, tak by som sa o foťák ozaj nebál ... :)

Eva: jo, taky mám slabost pro vlaky. No bylo to takové zvláštní místo, hned vedle sutě jezírko. Chtěla jsem tam ten vlak mít v kontextu s tím prostředím. V podstatě je to takový brownfield se zajímavou vegetací. Bohužel líp se mi konkrétně tento pohled nepodařilo vyfotit. Jinak bych si tam pekelně vyhrála. Hlavním účelem totiž nebylo focení, ale vydali jsme se na komentovanou procházku s průvodcem po utajené divočině v jižní části Brna mezi kolejemi. Přišla bych i k tomu vlaku blíž, ale nechtěla jsem přijít o výklad. Bylo to vážně zajímavé. Vydat se tam sama někdy,abych měla víc prostoru na focení, tak to asi ne. V okolí se pohybuje dost velká řádka bezdomovců a nerada bych přišla o foťák :))