Spodek se utápí ve tmách. Ale: Nebyl bych tak přísný. Tónování JE sice retro, ale proč ne. Lepší než uplavaná emulse na kraji skleněné desku nebo skvrny od ustalovače. Pořád ty stejné. Osobně mi připomíná hnědý tón ty tisícovky negativů v mém tresoru, vyvolávané ve Windischově vyrovnávací vývojce s pyrokatechinem a louhem... [;>))
Tónování bylo myslím kdysi znakem vyšší úrovně fotografického umění. Někdy po válce, řekl bych. Retrovlnění nám všechny překonané kýče přináší zas pěkně zpátky. :)
Komentáře (5)