až teď po přečtení příspěvků jsem si všiml pavučiny a i kdyby, vůbec by mě nenapadlo, že je tam důležitá. Domnívám se, že tuším, co tě Jiří zaujalo. Leč ve dvojrozměrném prostředí je ten prostor, hloubka pryč a pozadí se dost těžko dešifruje.
Díky moc za literární zpracování, pobavilo a asi dalo práci. :)
Ale realita je jednodušší: vyfotil jsem to, protože jsem chtěl. A nepovedlo se to napoprvé, protože dostat pavučinu do ostrosti manuálního objektivu při cloně 1,2 není sranda.
Tak jdu odpoledne kolem hasičské zbrojnice, foťák přes rameno jako každý den, a nejednou (asi jsem musel nechtěně brknout o spoušť nebo co) se závěrka sama spustí. Kouknu na tu samoexpozici, usměju se, sahám po čudlíku, že to smáznu, když v tom na mě volá spolužák, kterého jsem dvacet let neviděl. Zapomenu na to mazání a jdeme se trošku zmazat. Povídáme si dlouho a pak už zavírají, vracím se domů (foťák pořád přes to rameno) a jak je dobrým zvykem, hned ukládám všechny fotky na disk. Ta hasičská zbrojnice je ale pěkná, říkám si. Tu dám na můj oblíbený server. Zrovna v momentě, když chci kliknout na ten čudlík, kterým se nosí kůže na trh, trhnu sebou, neb zarachotí telefon. A netrhnu jen sebou, ale trhnu i myší a šup - vložím tu samofotku! Tu nechtěnou expozici, tu věc, nad kterou jsem se usmíval u hasičské zbrojnice a kterou jsem chtěl vymazat! Co teď probůh? Volat správce serveru? Napsat, že se jedná o omyl? Vyřadit z provozu Temelín? Jak z toho jen vybruslit? Po čtyřech pivech se nebruslí zrovna nejlíp. Jenže to už píše Musil! A pěkně se do toho obouvá, flexareťák jeden! Jak z toho ven? Internety zatracené! Ještě že jsem v mládí neohrnoval nos nad vtipnou kaší. Odpovídám mu a čekám, co se bude dít. A pak si vzpomenu na Jardu Sehnala. Kolegu z práce, co taky fotí. Prosím tě, volám mu, hoď mi tam bůra k té mé zbrojnici, než se to nějak rozumně vyřeší. Samozřejmě, kámo. Na Jardu je spoleh. Jenže co to? Další známky nejvyšších kvalit začaly se valit! A z komentářů nemám šálení - skutečně jde o umění? I když jsem Jardu podmazal, jsem rád, že jsem tu fotku nesmazal!
Taky jsem se těšil na monitor, na mobilu to nevynikne, ale po prokliku zůstávají pochyby, zda je prezentace OK, šedý rámek tomu spíše ublížil.
Jinak jak píšeš, je to cvičení fotografova oka/pohledu a tady se to asi povedlo ;o)
Musím popravdě přiznat, že nevím, proč jsem to fotil. Řeklo si to samo. Prošel jsem kolem toho, ale donutilo mě se to vrátit a nepustilo mě to dokud jsem na tom nevyzkoušel asi deset pohledů.
Samozrejme ze se nejedna o zadne hasice : > tady je nejkay preklad coz muze napomoct k videni anebo citu tvorby>Je to věcí vědění, co vaše myšlenky a činy mohou přinést do vašeho života. Je to příklad síly, kterou musíte vytvořit tím, čím si přátele toužíte, a to i v případě, že si neuvědomujete, že spadnutí do včerejší díry vás přivede k myšlenkám a pocitům. Jakmile si uvědomíte, co vytváříte, můžete pokračovat odtud a uvidíte, co to odpovídá tomu, co jste schopni vytvořit.
Komentáře (15)
Ale realita je jednodušší: vyfotil jsem to, protože jsem chtěl. A nepovedlo se to napoprvé, protože dostat pavučinu do ostrosti manuálního objektivu při cloně 1,2 není sranda.
Jirko, bylo to takhle? :-)
když se dívám na strom v odrazu, točí se mi hlava, tak nevím, jestli je to dobře...:)
Jinak jak píšeš, je to cvičení fotografova oka/pohledu a tady se to asi povedlo ;o)
Zatim se mi libi barevný kontrast.... Ještě se vrátím 😀
Bez levé strany mi sice z toho něco vykoukne, ale takto jsem opravdu vedle, jak ta jedle :)