První cisterciácký klášter na Moravě.

George Broom

| 07.07.2003 | reportáž

Technika:

Camera
Make Canon
Model Canon PowerShot G2
Orientation upper left
X resolution 180
Y resolution 180
Resolution unit 2
Datetime 2003:06:21 14:04:28
YCbCr positioning centered
Image
Exposure time 1/3 s
F-number 2.5
Date/time original 2003:06:21 14:04:28
Date/time digitized 2003:06:21 14:04:28
Component config YCbCr
Compressed BPP 3
Shutter speed value 0.402623 s
Aperture value 2.65625
Exposure bias value 0
Max. aperture value 2
Subject distance 65.5 m
Metering mode Pattern
Flash Flash did not fire
Focal length 7 mm
Colorspace sRGB
Pixel X dimension 1600
Pixel Y dimension 1200
Focal plane X res. 5714.29
Focal plane Y res. 5714.29
Focal plane res. unit inch
Sensing method One-chip color
Exif version (30,32,31,30)
FlashPix version (30,31,30,30)
File source DSC
Macro mode Normal
Flash mode Flash not fired
Continuos drive mode Single
Focus mode Single
Image size Unknown
Easy shooting mode Manual
Contrast Normal
Saturation High
Sharpness Normal
ISO 50
Metering mode Evaluative
AF point selected Center
Exposure mode Manual
White balance Tungsten
Flash Bias 0 EV
Image type IMG:PowerShot G2 JPEG
Firmware version Firmware Version 1.00D

Poznámky:

Počátky současného Velehradu sahají teprve na začátek 13. století, kdy zde vznikl první cisterciácký klášter na Moravě. Z iniciativy olomouckého biskupa Roberta, který rozhodl o volbě řehole a v roce 1204 vyjednal v Plasích vyslání mnišské komunity v čele s opatem Thicelinem, založil moravský markrabě Vladislav Jindřich klášter v blízkosti vesnice Veligradu (dnes Staré Město), od níž byl odvozen i jeho název. Mniši dorazili na Velehrad v listopadu 1205. Jako provizorium jim z počátku sloužil kostelík sv. Jana, který věnoval markrabě spolu s mlýnem a statkem o rozloze asi 200 jiter nově vzniklému klášteru.

Výstavba kláštera na jeho dnešním místě byla zahájena po stabilizaci klášterní komunity a po nezbytném ekonomickém zajištění. Zahájení výstavby kláštera lze datovat do druhého desetiletí 13. století. Rozsáhlý komplex kláštera, vybudovaný v pozdním románském slohu s vlivem rané gotiky byl dokončen ve 40. letech 13. století. Tvořil jej klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie, vysvěcený 27. 11. 1228 biskupem Robertem, k jižní lodi připojený konvent a samostatně stojící opatský dům ve východní části. Areál chránila kamenná hradba s věžemi. Původní románskogotická stavba kláštera se nedochovala. Několikeré zničení a četné přestavby změnily jeho stavební i výtvarný charakter velmi podstatně. Pozůstatky architektonických prvků, objevené při archeologických výzkumech, jsou dnes zpřístupněny v expozici lapidária v podzemí velehradské baziliky.

Dnešní podobu získal velehradský klášter na přelomu 17. a 18. století, kdy byla zahájena rozsáhlá barokní přestavba, dokončená až ve 2. polovině 18. století. V průběhu stavebních prací došlo k radikální změně vzhledu baziliky. Kostel byl zkrácen zbořením předsíně a západního průčelí o 14 m, nové průčelí bylo opatřeno dvěma věžemi. Na výzdobě kostela pracovala řada umělců, kameník a mramorář Ondřej Allio, sochař a štukatér Baltazar Fontana, malíři Paulo Pagani a Ignác Raab.

Areál někdejšího kláštera s jedním z největších kostelů u nás patří k významným kulturním památkám dokládajícím vývoj architektury a výtvarného umění od pozdní doby románské až do současnosti. K barokním konventním budovám přibylo v r. 1900 spojovací křídlo, v jehož přízemí byl zřízen velký sál, tzv. Slovanská dvorana, dějiště mnoha cyrilometodějských oslav, shromáždění a unionistických sjezdů. V polovině 50. let byla vybudována administrativní budova ústavu sociální péče, sídlícího v klášteře, kterou bylo propojeno barokní jihovýchodní křídlo s tzv. zámečkem. Tím byl dokončen stavební vývoj celého areálu.

Cisterciácký klášter na Velehradě byl zrušen v roce 1784, klášterní budovy připadly náboženskému fondu, část objektů byla určena pro armádu a část pronajata. V roce 1837 bylo velehradské panství prodáno svobodnému pánu ze Siny, po jeho smrti přešlo na jeho dceru. V roce 1883 zakoupil panství Katolický podporovací spolek pro olomouckou diecézi a v roce 1890 došlo k obnovení kláštera řádem Tovaryšstva Ježíšova. Jezuité zde působili do roku 1950, znovu se vrátili počátkem 90. let 20. století.

V posledním období stále většího významu nabývá poutní místo Velehrad s klášterem, kostelem a rozsáhlým komplexem pozůstatků románsko-gotických staveb. K mimořádné popularitě velehradského kláštera přispěla cyrilometodějská a velkomoravská tradice. Poprvé je místní ztotožnění kláštera s velkomoravským Veligradem obsaženo v Dalimilově kronice i v kronikách a legendách doby Karla IV. V období barokním, v době pobělohorské rekatolizace došlo k jejímu dalšímu obohacení. Další oživení tradice pak došlo od poloviny 19. století v souvislosti s mileniovými oslavami ( v letech 1863, 1869 a 1885).

Význam Velehradu v našich národních dějinách podtrhla i návštěva papeže Jana Pavla II. v dubnu 1990.

Dějiny obce jsou nerozlučně spjaty s klášterem. Jeho zrušení mělo řadu hospodářských, sociálních i kulturních důsledků pro poddané panství, které tehdy čítalo přes 9 500 osob. Klášterní dvory byly rušeny nebo pronajímány, část pozemků byla rozprodána, přičemž vznikaly i nové osady. Značná část obyvatel pracovala nadále na velkostatku, případně v panském mlýně, pivovaře a cihelně. Pivovar byl v provozu do roku 1910, cihelna pracovala po celou dobu první republiky, zrušena byla v roce 1948, pila v roce 1937.

Mileniové cyrilometodějské oslavy přispěly k rozvoji obce, rozvoj tradičních poutí hospodářsky posílil především řemeslníky a obchodníky. Dělníci vzhledem k nedostatku pracovních příležitostí hledali práci mimo obec, odcházeli za prací do Uherského Hradiště a před rokem 1918 i do Vídně. I nadále většina obyvatelstva nacházela obživu v zemědělství. V roce 1949 bylo v obci založeno JZD, které se v následujícím období v rámci integračního procesu sloučilo nejprve se sousedními JZD na Modré a později s JZD Zlechov.