- Technická data:
- Poznámky a vzkazy:
- Popis:
- Klíčová slova:
- exif
Jiří Březina | 14:19:56 14.03.2010 | |
VS na jedné straně si vydatných komentářů vážím, na druhé straně mám mindrák z pochybností, jestli komentář hodnotou nepřevažuje komentované dílo. No někdy to ani nejsou pochybnosti. :)
Václav Studený | 13:30:08 14.03.2010 | |
Já už to vidím, jak jezdíš s realitními makléři a yatímco oni měří (většinou to moc neumí) rozměry místností a prohlížejí si krovy, ty studuješ zdi a chodník před domem.
Jeden prodejce orientáípních koberců, po té, co mi chvílivysvětloval rozdíly mezi jednotlivými kousky, mi říkal, že je ve Vídni, což je město pojmenované podle kávy se šelehačkou, nějaká rodina a on když chce něco o nějakém koberci vědět, zaveze jej tam. Rodina se sesedne na zem kolem koberce a pak si jej každý tiše prohlíží a to trvá nejméně půl hodiny. A pak o něm začnou hovořit. S takovou tou hloubkou, která nám, zasloužilým komentátorům fotek není cizí.
Což mi zase připomíná jednu essay Jungovu, bude to myslím předmluva ke knize proměn, v níž profesor píše, žer jsou lidé, kteří pohlédnou na v postatě tuctový kus nábytku a určí dílnu a rok, kdy byl vyroben, nebo ochutnají sklenici vína, a poznají ročník a míto sklizně.
Mně všechny praskliny připomínají dětství. Tehdy byl asfalt chodníků trochu jiný a praskal právě tak. A dělal krásně modelz sopek. A tehdy jsme se díval víc na zem pod nohy.
To okno na text je tady uzke jako pruzor v tanku, vubec nevidim, co jsem napsal. Pro všechny pripady prohlasuji, že jsme chtěl napsat něco úplně jiného.
Jeden prodejce orientáípních koberců, po té, co mi chvílivysvětloval rozdíly mezi jednotlivými kousky, mi říkal, že je ve Vídni, což je město pojmenované podle kávy se šelehačkou, nějaká rodina a on když chce něco o nějakém koberci vědět, zaveze jej tam. Rodina se sesedne na zem kolem koberce a pak si jej každý tiše prohlíží a to trvá nejméně půl hodiny. A pak o něm začnou hovořit. S takovou tou hloubkou, která nám, zasloužilým komentátorům fotek není cizí.
Což mi zase připomíná jednu essay Jungovu, bude to myslím předmluva ke knize proměn, v níž profesor píše, žer jsou lidé, kteří pohlédnou na v postatě tuctový kus nábytku a určí dílnu a rok, kdy byl vyroben, nebo ochutnají sklenici vína, a poznají ročník a míto sklizně.
Mně všechny praskliny připomínají dětství. Tehdy byl asfalt chodníků trochu jiný a praskal právě tak. A dělal krásně modelz sopek. A tehdy jsme se díval víc na zem pod nohy.
To okno na text je tady uzke jako pruzor v tanku, vubec nevidim, co jsem napsal. Pro všechny pripady prohlasuji, že jsme chtěl napsat něco úplně jiného.