Ruce, které klesly do klina, když už někdy nezbylo jim rady,
ruce, na které si každý vzpomíná, jak stavěly v květnu barikády,
spěchají se svými nástroji k práci, jež je radostná a těžká,
aby v troskách, jež jsou po boji, budovaly větší slávu dneška. Obloho, dej modré kamení, stromy květ a jitro píseň ptačí.
Břemeno na našem rameni dnes je těžké, zítra bude sladší.
Komentáře (88)
..mimochodem ta socha na pravé straně měla až do března jaksi změněný tvar... ..a vydrželo to dost dlouho...
ruce, na které si každý vzpomíná, jak stavěly v květnu barikády,
spěchají se svými nástroji k práci, jež je radostná a těžká,
aby v troskách, jež jsou po boji, budovaly větší slávu dneška. Obloho, dej modré kamení, stromy květ a jitro píseň ptačí.
Břemeno na našem rameni dnes je těžké, zítra bude sladší.
4+
kdy mrazíky loví pot nad zemí,
čekáme kdy se někdo nakloní
a zazvoní výš než v přízemí.