Fotografie: ...tak se navzájem osolte!
Autor: Sid Paral | |
Kategorie: cestopis
Vloženo: 04:55:46 15.03.2003
- Technická data:
- Minolta Maxxum/Dynax 9, Minolta 100-400 mm / 4.5-6.7 APO, Minolta 24-85 mm / 3.5-4.5
- Poznámky a vzkazy:
Carol (na obrázku) ve svém Deníčku píše:
Za hranicemi Utahu se
nám otevřel výhled na bílou, jakoby zasněženou pláň. Pravěké jezero Bonneville zvolna
vysychalo a zanechalo po sobě nánosy soli. Ty se každoročně rozpouštějí v zimních srážkách
a znovu a znovu vysychají do solné krusty. Na okrajových místech je soli málo, rostou mezi ní
odolné pouštní křáky, ale uprostřed "jezera" je obrovská, absolutně rovná, kamenně tvrdá
solná pláň. Celá tahle legrace má 44 tisíc akrů a lidi vždy přitahovala. V zimě a na jaře se mění
v nebezpečnou bahnitou past, v létě pak v oslepující nádheru, s mámivou "fata morgánou". Vlastní pláň
je na omak studená, ale okolní horký vzduch nad ní tvoří odraznou plochu - hory, auta, keře - vše
jakoby pluje na lesklé hladině. Na sůl se nedá koukat bez slunečních brýlí, za nějakých dvacet minut
pobytu mimo vozík jsem si připálila obličej. Samozřejmě jsme neodolali a vyjeli
si na závodní okruh - dráhu udržuje počasí (každoroční zavlažení a vyrovnání dohladka) a Bureau of
Land Management (zametají široký pás bělostné "vozovky", jenž je lemován nastříkanými
černými pruhy). Oficiálně je deset mil dlouhá a osmdesát stop široká. Obrovská rovná plocha
už v roce 1896 přilákala první závodníky - na vozech a kolech, v roce 1911 přivítala první
automobil - Packard Ferga Johnsona. V roce 1914 se začaly měřit první rekordy - Teddy Tetzlaff
dosáhnul 141 mph v Blitzen Benz. V šedesátých letech se rekordy dostaly k šesti stům mílí
za hodinu.
Je pravda, že v pláni rovné kam oko dohlédne se žádná rychlost nezdá nebezpečná. Přiznám
se ale, že spousta bílého lesklého materiálu ve mně vzbuzovala nedůvěru - pořád jsem čekala, kdy
ten "led" začne klouzat. Přesto, nebo možná právě proto, mě tenhle kousek krajiny
fascinoval. Plující kopce na obzoru, naprostá nepatřičnost "sněhu" v rozpálené poušti, i obrovská
rozloha, kde se ostatní auta ztrácela na stále stejně bílém obzoru, působila jako hodně zvláštní sen.- Popis:
- Klíčová slova:
- exif
Pažitka Pažoutova | 20:22:46 15.03.2003 | |
Skvely - tohle je moje oblibeny auto, snad si ho jednou poridim :o)
Pažout alias Mike Dockal | 18:19:29 15.03.2003 | |
:-) nase auto se melo jmenova "knedlik" , ale mame tady povolenejch jenom sest pismen :-(
Sid Paral | 18:05:14 15.03.2003 | |
Pažoute: tohle auto se nejmenuje, ale říkáme mu Vozík (Wagon). Jestli sis všimnul značky, je opravdu takto v Kalifornii registrována. Přezdívka je to moje, proto třeba kolegové v práci vozíku přezdívají Hippomobil. Carol jezdí s Cecilkou. Máš pravdu s tím ničím, samozřejmě jsem solnou pláň fotil i bez vozíku a ženy, ale tam chybělo měřítko a oči se neměly čeho chytit.
Danielo: majl jsem dostal 9. bředna, posílal jsem odpověď + potvrzení přijetí 10. bředna
Danielo: majl jsem dostal 9. bředna, posílal jsem odpověď + potvrzení přijetí 10. bředna
Marcela Borýsková | 12:18:41 15.03.2003 | |
no musím říct,že mě se to moc líbí..nazvala bych to "dokonalé splynutí".. zem bílá,auto bílé, Carol bílá kaťata:-)))