Měl jsem moc blízkou kamarádku, Klára se jmenovala. Měl jsem, a vlastně stále mám, ji moc rád. Problém je v tom, že ona neměla ráda mě... Spi sladce, Klárko.
Otočení fotky mělo vyvolat dojem fotografie z rodinného alba. Ta dívka měla být mou budoucí ženou, což se nám ovšem nezadařilo, a tak zkončila v lese pod větvema. Po ruce byl v té chvíli jen její foťák - kompakt, takže jsem si s tím nemohl moc pohrát no a na to místo bych se v tuto chvíli nerad vracel s pořádným foťákem, na kterém bych s potěšením precizně nastavil vše, co nastavit jde - bude to tam už pomalu dost smrdět... Jo a pro PK: Není to žádný kus boty, to je Klárčina nožička!
to není o tom mít po ruce zrcadlovku..a když se ti nechce nastavovat expozice..tak tady asi nemáš co dělat..a na druhou stranu proč si dáváš práci s otáčením fotky..přiště dej víc času tomu důležitějšímu, ok? :)
Nápad?! I ty jeden lichotníku... Ne vždy má člověk po ruce zrcadlovku a ne vždy se mu chce brilantně nastavovat expozici a podobná zvěrstva. Abyste věděli, moc se mi sem nechtěla přidávat fotka těchto kvalit, ale rozumějte, byla to má morální povinnost. Předem se omlouvám všem, které jsem obral o jejich drahocený čas vnucováním této podřadné "fotografie". Děkuji za komenty, i ty nulou ohodnocené.
Komentáře (24)
... a prohlubuje se