- Technická data:
- Poznámky a vzkazy:
- Potkávám tyto lidičky ve městě a občas se mi podaří s nimi navázat kontakt.
- Prodejní info:
- http://www.michalsiron.com
- Popis:
- Klíčová slova:
- exif
kato žlutá opice | 20:50:31 04.08.2007 | |
tady potkam uz tak staou backoru nebo somraky, co somrujou kacky u staromaku :(
Ivan Mladenov, PPP | 11:03:12 04.12.2006 | |
malinko přeostřený bych řek,ale originál je počítám fajn....tak jak tak super
Zuzana Cahová | 00:29:37 30.11.2006 | |
přechod ostrý-rozmazaný mi připada malinko nepřirozenej, ale jináč...klobouk dolů:o)
Janči Klusa *bla | 23:32:24 27.11.2006 | |
ta cistota fotky je neuveritalna...a ten pocit zo zazitkov, kore v sebe nosi chlapik...nenormalne...perfektna fotka...taketo sa ,mi moc lubia...i orezom i vypovednou hodnotou...
Pavel Nečekal | 13:42:03 12.10.2006 | |
krasa, nevim cim cvakas ale takovato uroven kresby me prithauje...
Vítězslav Platoš | 16:08:17 02.10.2006 | |
Oči jsou to první, co vidím, mázlá špička nosu zamrzí, postproces brutálně odkryl každičký pór a vrásku. Povedlo se.
Michal Siroň | 11:02:25 02.10.2006 | |
Michale, je to tvůj názor a to je v pořádku. Nemůžeme všichni s BW pracovat stejně, to by byla trgédie. Jak jsi na to přišel, že je to člověk na okraji? Já to někde pod fotkou píši? Potkávám tyto zajímavé tváře ve městě a kyž je fotím, tak s jejich svolením a proto, že s nimi mluvím a dozvím se něco o nich a oni o mě. Tento člověk je bývalý bagriata, má svůj důchod, bydlí ve svém bytě a je náramně spokojený. Co je na tomto portrétu tuctového mi zůstává záhadou.
Michal Duchek | 09:42:34 02.10.2006 | |
ahoj Michale, me se proste nelibi jak pracujes s bw, navic mi to nic nerika, videl jsem spoustu fotek lidi na okraji a v dnesni dobe je asi potreba neco malo pridat aby to nevyznelo tuctove
Berenika Haladová | 23:38:41 01.10.2006 | |
Tenhle pán na fotce má světýlka v očích... ještě mu nevyhasla, to je strašně moc dobře........ jsou ale lidé, které svět semlel na šedivou kaši smutku a beznaděje... A my je potkáváme všude kolem sebe.. a máme strach se do těch vyhaslých očí podívat..... máme strach, že zahlédneme sami sebe...
Přikládám - s Michalovým dovolením - básničku cca 2 roky starou....
pohledy
......potkala jsem ten den tolik bolavých, smutných, vystrašených a prázdných očí... Mimochodem, tohle není depka! Tohle je lítost!!!
Poplatni době
která úspěch žádá
a když ne úspěch, tak aspoň
zařadit se v davu
Žijeme zmatkem
svých roztříštěných světů
Bedlivě střežíme pak
každé vlastní špatné došlápnutí
ke křížům přibití
o své sny rozbití
sami sebou v klubko zamotaní
A pak se někdy v zámku zlomí klíč
a praskne pérko v hodinách
Při pádu dolů marně se chytáš
věcí cestou nastřádaných
Když slovo domov
už ztratilo svou cenu
v prázdnotě hledáš místo
kam se schoulit v čase chladu
Uvnitř je ticho zvenčí hluk
a slova v hrdle zadrhnutá
zmateně odečítají rytmus
ze vzorců pochodujícího světa
ke křížům přibití
o své sny rozbití
sami sebou v klubko zamotaní
Uprostřed davu netečně žijí
s unaveným pohledem
jak svíčka vyhořelá
Jen malý plamínek kdesi u dna ještě bliká
A nás za noci jen někdy úzkost svírá
Ve vlastním shonu zacyklení
nemáme síly podat ruku
Bez vydechnutí dobíháme svět
A přece jsou to naše oči
co na nás hledí skrze mříž
Cosi nám brání ohlédnout se
Možná se bojíme zrcadlení..
ke křížům přibití
o své sny rozbití
sami sebou v klubko zamotaní
Přikládám - s Michalovým dovolením - básničku cca 2 roky starou....
pohledy
......potkala jsem ten den tolik bolavých, smutných, vystrašených a prázdných očí... Mimochodem, tohle není depka! Tohle je lítost!!!
Poplatni době
která úspěch žádá
a když ne úspěch, tak aspoň
zařadit se v davu
Žijeme zmatkem
svých roztříštěných světů
Bedlivě střežíme pak
každé vlastní špatné došlápnutí
ke křížům přibití
o své sny rozbití
sami sebou v klubko zamotaní
A pak se někdy v zámku zlomí klíč
a praskne pérko v hodinách
Při pádu dolů marně se chytáš
věcí cestou nastřádaných
Když slovo domov
už ztratilo svou cenu
v prázdnotě hledáš místo
kam se schoulit v čase chladu
Uvnitř je ticho zvenčí hluk
a slova v hrdle zadrhnutá
zmateně odečítají rytmus
ze vzorců pochodujícího světa
ke křížům přibití
o své sny rozbití
sami sebou v klubko zamotaní
Uprostřed davu netečně žijí
s unaveným pohledem
jak svíčka vyhořelá
Jen malý plamínek kdesi u dna ještě bliká
A nás za noci jen někdy úzkost svírá
Ve vlastním shonu zacyklení
nemáme síly podat ruku
Bez vydechnutí dobíháme svět
A přece jsou to naše oči
co na nás hledí skrze mříž
Cosi nám brání ohlédnout se
Možná se bojíme zrcadlení..
ke křížům přibití
o své sny rozbití
sami sebou v klubko zamotaní
Marián Vargic | 22:33:12 01.10.2006 | |
čo dodať, takéto niečo odfotiť je môj sen, ale nechávam si ho na časy keď budem mať 40 a budem schopný s týmito ľuďmi nadviazať kontakt.