- Technika:
- Canon EOS 30, Canon 28-105 ......
- Poznámky:
- Tak pro dnešek nakonec ještě jedna ..... je to reportážní záběr, který jsem pořídil na výslovné přání Martina H., který chtěl nenápadně zdokumentovat velice krásný a lidský čin kolegy Richarda Š. Přestože já sám nemám k této zcela průměrné fotografii žádný vztah, rád se podělím s ostatnímy alespoň o fragment z této události ..... Vše se stalo na sklonku loňského léta, kdy kolega MH se svým pomocníkem a přítelem RŠ vyrazili na svou oblíbenou pravidelnou fotografickou výpravu za motýlky a květinami pozdního léta. Tentokrát si našli opravdu malebné zákoutí. Rozkvetlá louka, kterou lemoval bublající potůček .. to bylo něco pro jejich romantická srdce. Když byli v nejlepším a u obou se již téměř dostavila fotografická extáze, vyvolaná krásou květin, broučků a motýlků kolem nich, náhle RICCI zvolal: "Martine, slyšíš? Někdo volá o pomoc!" Ale MH již v tu chvíli vůbec nevnímal. Se slastným úsměvem se oddával rozkoši, kterou v něm vyvolala ta krása vůkol. Ricci, jehož blesková dedukce ve spojení s mimořádně vyvinutým mimosmyslovým vnímáním na potřeby a pocity zvířat, broučků a květin se neomylne rozběhl přímo k potůčku. Nemýlil se, v nebezpečně vyhlížejícím vodním víru se zmítalo několik desítek malých červených breberek, kterým Ricci říkal důvěrně "Moje malé bezbranné ploštičky". Nehledíc na nebezpečí, skočil jim okamžitě na pomoc. Po dlouhotrvajícím zápase s vodním živlem se mu nakonec podařilo všechny broučky zachránit a donést je do bezpečí. Všechny postupně vysušil, ošetřil a uložil na nedaleký pahýl stromu. V tu dobu se MH postupně probíral z doznívající extáze a velmi litoval, že nemohl být nápomocen. To nejmenší, co jsem mohl v tu chvíli pro oba přírodomilce udělat, bylo zdokumentovat tento pro ně tak krásný okamžik a zachytit tak alespoň část atmosféry tohoto hrdinského činu. ..... dodnes mi zní v uších ševelení broučků, které mi Martin přeložil jako: "DĚKUJEME TI RICCI" .... :o))))))))))
Komentáře (34)
nebudu ti popisovat svoje momentalni psychofyzicke rozpolozeni....jiste je, ze to odpoledne padly veskere myslitelne bariery :-))))
Jirka poskakoval okolo a mazlivym hlasem sislal na motylka: "ty muj barevny moulo, jeste ze mam vececkovy Kodak!". Z jeho Kanonu se mi udelalo nevolno a na chvili jsme musel jit do krovicka. Pry jsem tak promeskal scenu, kdy Jirka uchopil motylka nezne do prstiku a libal mu tykadelka. Akt s motylkem jej tak rozrusil, ze se promenil v surikatku a odbehl znasilnovat. Bohuzel kolem sla materska skolka na vychazku. Jednu holcicku, par chlapecku a pani ucitelku se nam podarilo zachranit, ale zbytek.... :-(((<br>
Zaver odpoledne, potrisneneho krvi deti, jsme prozili celkem normalne - v nedaleke hospode jsme Jirku ucili fotografovat, vysvetlili mu pojmy: clona, cas, expozice, zaverka a tak. Jirka slibil, ze se vzda vsech kanonackych bludu, tu svoji obludnost proda a poridi si jediny opravdu funkcni fotograficky pristroj - Nikon. Nadsene tleskal a hykal, kdyz jsme mu povedeli, ze na Nikonu je mozno nastavit pracovni clonu a cas. Chvili mu trvalo pochopit, ze i pres absenci 1982818 zaostrovacich bodu, lze s pristrojem Nikon pohodlne zaostrovat....rycel nadsenim pri zjisteni, ze SPOT znamena BOD a ne flek pres pulku policka....na posledni chvili jsme zabranili tomu, aby Jirka rozmackal svuj Kanon v dlani a znehodnotil svoje "tiche" objektivy. Nakonec pouzil svoji fotovybavu k zaplaceni peti piv, trech burtu a jednoho bananoveho dzusu. Cisnik se zdrahal, ale pak prohlasil, ze to da aspon svym detem na hrani.<br>
Teste pred rozchodem domu jsme se s Richardem shodli, ze Jirka bude potrebovat jeste hodne pece a pozornosti. Z bezpecnostnich duvodu nechame pro Jirku zhotovit malou pevnou klicku, abychom na priste zabranili zbytecnemu krveproliti.