Johanko, už je čas...
- Technika:
- Olympus C750 UZ
- Poznámky:
- Fascinuje mě příběh Johanky z Arku, alespoň tedy tak, jak jej znám z textů Gabriely Osvaldové a hudby Ondřeje Soukupa... tak jsem si stvořila tento "obraz"...
Samozřejmě chápu, že pro mnohé z vás to bude nestravitelné či prostě neuchopitelné... tak to nechte být a jděte někam jinam... díky za pochopení.
Komentáře (28)
Život jsem však jen pro lásku prožila
a nemám strach z toho, co nastane.
Čoskoro čeká mě andělské objetí,
abych celá se v lásce rozplynula
a krystal pravdy v popele zůstane.
janu v tom nevidím, zato vidím motýla jak zahání vesmírnou prázdnotu, tedy zimu!
..každopádně je to plné emocí a živé a moc se líbí.
Jej duša je silnejšia ako telo a bolesť. Musí prejsť ten posledný kúsok cesty, ale inak sa nedá. Červená je spätosť so zemou a s týmto životom - je to posledný vnútorný ťažký zápas. Neviditeľný a bolestný. Zelená je farba lásky - je tam veľa lásky. Biela, to je čistá duša a fialová je všetko to, čo nás presahuje a v mene čoho sa dala na túto cestu.
S těmi komenty jsem to myslela tak, že buď mám co říct nebo nemám... a u abstrakcí je to většinou tak, že buď osloví (naladím se na stejnou vlnu jako autor) nebo prostě neosloví... ale samozřejmě pište, co uznáte za vhodné. Já se taky dělím o svoje dojmy (tam, kde mi to stojí za to)
Tohle nefotím a nerozumím tomu.
Na druhou stranu, do pokoje na stěnu bych si to dal.