- Technika:
- Canon EOS 30, Sigma 70-200EX
- Poznámky:
- Po několika reportážních aktualitách ze současnosti jsem dnes sáhl hluboko do šuplíku a vytáhl jednu z nejstarších složek s označením "Smutné i veselé, ale především poučné příhody ze života MH". Tato fotografie zachycuje Martina v době, kdy jeho rodiče stále zoufale zjišťovali, narodil-li se jim syn či dcera. Podle vnějších znaků to není zcela zřejmé dodnes, ale od doby, kdy Martince začali rašit první vousy, říkají jí pro jistotu Martine. I v tomto se mimojiné životní osud Martina Hrubého nápadně podobá jinému českému velikánovi Járovi Cimrmanovi. V této době vznikly i všechny Martinovy fóbie a černé můry. Všimněte si vkusného kytičkovaného oblečení a blaženého výrazu na Martinově tváři. Tyhle šatičky měl opravdu moc rád. Dodnes lituje toho, že byl nucen vyměnit tolik oblíbené dívčí oblečení za chlapecké. Díky tomu dodnes naoko nenávidí jakýkoli náznak květinky, neboť mu to stále připomíná toto období jeho života. Ve svém soukromí se však Martin stále ke květinovému oblečení i květinám samotným neustále s láskou vrací. Rozpolcenost jeho života je tak vidět na každém jeho kroku, z každého jeho gesta. K tomuto období se váže i další Martinova vášeň. Kočičky. Tyto krásné čtyřnohé kamarádky Martina provázely vlastně celým dětstvím. Ke svým 10. narozeninám dostal Martin od svého kamaráda Richarda tu nejkrásnější kočičku z Richardova chovu a měl velikou radost. Vytvořil si k ní opravdu vice než kamarádský vztah. V době své puberty však zjistil hroznou věc, která jej natolik zklamala, že kočičky téměř nenávidí. Zjistil, že to nebyla kočička, ale kocourek ... inu to je život ..... Martinův život je prostě plný kontrastů a snad i proto má tohle slovo nadevše rád. Dopřejme mu tedy KONTRAST. :o))))))
Komentáře (40)
Musim se vam vsem sverit se svym hroznym zivotnim pribehem. Nas dnesni kolega a kamarad Jirka Vanourek se kdysi snazil o muj venecek. Bylo to hnusne! Poznali jsme se na koncertu jeho punkove kapely - jmenovala se tehdy snad "Opruzeny Vanour". Byla jsem tehdy mlada a nezkusena. Jirka tehdy dokazal s kytarou neuveritelna kouzla - po prvnich nekolika akordech jsem mu zcela podlehla. Dnes si jiz nepamatuji slova jeho pisni, v me pameti zustava jen jeho vykrik "No future!" . Dalsi okamziky zustavaji dodnes jen na urovni snu a vzpominek. Sla jsem tehdy do satny hypnotizovana jeho vystoupenim. Stal tam tehdy uplne nahy a hltave sal tuzemsky rum z litrove lahve. Na okamzik jsem zavahala. Ten rum mu evidentne chutnal. Pak me zaregistroval a uplne cizim hlasem pronesl: "jen pojd, kote, uz na tebe cekam! Priprav se tu, ja se zatim skocim vysrat." Byla jsem jako omamena. Jirka me chtel! Minuly tyden jsem oslavila s holkama svoje trinacte narozeniny, vykladaly jsme si ruzne historky, ale tohle bych necekala. Vedela jsem, ze Jirku nesmim zklamat. Sundala jsem si svuj pionyrsky kroj, suknicku a strevicky. Napjate jsem ocekavala jeho prichod z toalety. Po chvili se objevil.....dalsi okamziky jiz nemohu....bylo to priserne...bolelo to...byl sprosty....tahl z neho ten rum....<br>
Od te doby jsem radeji muzem. Kdykoliv si na to vzpomenu...ne...radeji uz ne....s kymkoliv, ale uz nikdy ne s Jirkou.....vsechno se mi to najednou u te fotografie vratilo; nechtela bych to znovu prozit.....