Když odevzdávám fotky, na kterých jsou lidi, snažím se tam propašovat taky takový, na první pohled jalový, fotky. Ale vždy mám obavy z nepochopení a dovolím si to jen u zákazníků, kteří vědí, že nejsem úplný vyháklo. Tenhle obrázek mě moc potěšil.
ten pahyl, to je neco! Ale ta strasliva komprese na nohach mi uz dost vadi... zas na druhou stranu to diky tomu skoro vypada, jako by se divka vznasela... a kompozice, ta je snad uz klasika :)
"... travička zelená..." ... spousta prostoru pro asociace, které se mohou vznášet od rustikálních kořenů (-: a sukní :-), nad věčnou travou, z prozářených míst zabrousit až k temnějším koutům ... a tam si znova připomenout, že jsme pořád stejní ... v 18., 21. nebo 3. století ....
Pěkný.
Pozn. Mám rád ty, co považují fotku za něco objektivního, jako třeba "šroub M4, délka 20 mm, se zápustnou hlavou, povrchová úprava ta a ta". Něco konstatního (když se nakonzervuje, vydrží i 46 let). Ale nebral bych jim to...
Nápad, poetika, i ty písničky (viz Vlasta Fišrová) to všechno tam je a docela hodně. Nemůžu se ale nějak poprat s tech. kvalitou. Aby to úplně fungovalo, tak "technicky" buď líp, nebo přiznaně hůř.
Komentáře (74)
Pozn. Mám rád ty, co považují fotku za něco objektivního, jako třeba "šroub M4, délka 20 mm, se zápustnou hlavou, povrchová úprava ta a ta". Něco konstatního (když se nakonzervuje, vydrží i 46 let). Ale nebral bych jim to...