Hledíc do hvězdné oblohy v pozdní hodinu,
v meditaci plné lásky ponořen,
zahlédl jsem náhle své smrti vidinu
a zůstal němě její pravdou zasažen:
vidět, jak krásně život jde jí přerušit
s úsměvem půvabným jak nejkrásnější z žen,
děs schvátil mě z poznání, že může zlomit
mě tím, čemu vzdorovat nejsem připraven.
Jirko, ten vesmírný vzhled a zároveň trochu japonský tisk - to je přesně to, co se mi hodně líbí, možná jsem to dokonce tak nějak splácala dohromady, jisté sladkobolnosti jsem si vědoma, trošku se stydím - na FA jsem právě v TOP s průměrem, jaký jsem tam už dlouho neměla - ještě chci zkusit střízlivější variantu - pro tisk.
Já myslím, že se to povedlo. Technicky asi nejmíň, ty přechody do nejvyšších světel jsou digitálně náhlé a na travách je vidět přeostření. Ale jinak je to dobré, ten třpyt připomíná galaxie a souhvězdí. Z jiného pohledu mi to připomíná nějakou čínskou nebo japonskou malbu. A dalo by se to brát i jako parodie na sladké snímky určitého typu. NA tvoje fotky se dá koukat. :) 4+
PPŠ: Máchova romantika by se jistě k tomuto obrázku taky hodila, ten můj název se dá brát ve smyslu slova "vesmír" - jenom je to na mě moc vědecké, mám radši "pavědy" :-)
Komentáře (77)
v meditaci plné lásky ponořen,
zahlédl jsem náhle své smrti vidinu
a zůstal němě její pravdou zasažen:
vidět, jak krásně život jde jí přerušit
s úsměvem půvabným jak nejkrásnější z žen,
děs schvátil mě z poznání, že může zlomit
mě tím, čemu vzdorovat nejsem připraven.