coece prober se. pomyslel jsi nekdy na to co bude, az kacer tu nebude? zda se, ze v tve hlave skryva se dosti filosofickych studii, ale nectes ty je nahodou pozpatku?
Je zbůhdarmí. Rozšuvlí jinomníci tásle obstřevlují houzně, houpne netýč a poluží se kouzní. <br>
Sloudky kápní nad vějlím šerebrouzně. Piskoří se juča...<br>
A vy z toho nic nevnímáte.<br>
Člověče Rambousek, jak můžete žít tak primitivním životem.<br><br>
Tož asi tak<br>
Text jsem si půjčil od pana Renčína a doufám, že jsem ho moc nedoprznil.
Fotka je krasna, kacer je krasnej, hloubka myslenky je lidskym rozumem nedosazitelna, muj vek prekrocil uz davno petiletku a mozek mam hluboce zatemnenej. I kdyz z uvedenych duvodu nemuzu hodnotit toto nedostizne dilo, predse si dovolim vyjadrit svuj nazor. Jako provokace je to dobra.
Jo dobrá debata. Nechápu jak človět s takovejma myšlenkama může fotit něco takovýho, vůbec mi to k sobě nesedí. Takže rozruch se ti poved a teď teda to umění....
nehodlam byt jako nekteri z vas mam svou hlavu, u me neplati kam vitr tam plast, a jestli mas nejaky problem tak te vyzivam na souboj a zadam satisfakci mistre TUMO!!!
Sedím tiše ve svém křesle a dívám se před sebe. Jen tak. Mé oči se nesnaží na cokoli zaostřit, stačí jim pohled do jakési strakaté mlhy.
Jako bych byl náhle v jiném světě, ve světě kde tvary a rozměry postrádají smysl, kde není čas. Jsem tu jen já, tiše sedící.
Odpoután od reality mùžu přemýšlet o věcech, jež se zdají být obrazy v mé mysli. Podivná směsice barev a tvarù vytváří abstraktní výjev čehosi. Zdánlivě nepochopitelný výjev je transformován do myšlenky.
Napsat o sobe ze sem hodne dobrej mluvi samo za sebe. Pak pis neco o umeni. Ja bych si o sobe netroufnul neco takovyho tvrdit i kdyby to byla pravda. Ale fot si dal kacery...
Vždyť umění a zvyky se mohou a musí měnit, neboť jsou pouhým naším úradkem, zatímco přirozenost není naším úradkem ani naším konstruktem. Je zdrojem všech našich tužeb a mínění
Komentáře (138)
Sloudky kápní nad vějlím šerebrouzně. Piskoří se juča...<br>
A vy z toho nic nevnímáte.<br>
Člověče Rambousek, jak můžete žít tak primitivním životem.<br><br>
Tož asi tak<br>
Text jsem si půjčil od pana Renčína a doufám, že jsem ho moc nedoprznil.
Jako bych byl náhle v jiném světě, ve světě kde tvary a rozměry postrádají smysl, kde není čas. Jsem tu jen já, tiše sedící.
Odpoután od reality mùžu přemýšlet o věcech, jež se zdají být obrazy v mé mysli. Podivná směsice barev a tvarù vytváří abstraktní výjev čehosi. Zdánlivě nepochopitelný výjev je transformován do myšlenky.