ano, tohle bohužel znám.... sám... ve velkém světě mezi námi se tak opravdu cítí. Většinou za to můžem mi, odvracíme pohledy, jako by se nás to netýkalo... Vzpomínám si, jak po revoluci otevřeli brány všech ústavů v republice a tihle lidé vyrazili mezi nás majíce radost, že vidí slunce společně s námi ostatními. Za nějaký čas se vraceli zpátky, protože se cítili ještě více opuštěněji, než uvnitř. Spíš zahanbeni... tím ukazováním, posměškům....
Komentáře (115)