Jak na fotky do fotolabu…

Obecné
povídání, které by mělo platit snad
všude v civilizovaných minilabech. Za podmínky
fotografických velkokolbenek neručíme. S digitálním
minilabistou sepsal poučený zákazník a seškrtal
nám to Pat nebo Mat, nikdy nevím které admin je
které (pozn. Pat: neškrtali jsme snad nic, jen jsme to zalomili,
přidali poznámky do závorek a poslali do světa).

Proč je pro digitální minilaby nejlepší JPG

• osvit
  digitálního minilabu nevyužije náročnější
  obrazové formáty TIFF
• datový
  nárůst u TIFF souborů neodpovídá nárůstu
  obrazové kvality. Nejvíc se osvědčil následující
  postup:
  1. digitálním
     fotoaparátem pořidit fotku do RAW formátu, který
     se následně v PC převede do 16bit TIFFu. Při scanování
     filmové předlohy platí TIFF úplně stejně.
  2. Veškeré
     úpravy a zásahy v editačních programech
     provádějte v tomto nekomprimovaném datovém
     formátu.
  3. Až
     jako posledení krok před vypálením nebo
     odesláním fotky ji převeďte do JPEGu, nejlépe
     maximální kvality. O
     výsledné míře komprese tím pádem
     nerozhodují algoritmy vašeho foťáku, ale máte
     vše plně ve vlastních rukou.
• zpracování
  TIFF souboru digitálním minilabem je časově
  náročnější pro mašinu i obsluhu. Ale stejně
  tak je to náročnější i na čas zákazníka.
  Místo CD musí vypalovat datově objemnější
  DVD. Případně déle čeká než se mu fotky
  nahrají na flash paměť nebo odešlou off-line klientem.
  Naštěstí e-maily mají ještě nějaké to
  omezení pro šíleně objemné datové
  soubory (pozn. Pat: binární data se při posílání
  e-mailem kódují do 7-bitového BASE64, takže
  objem skutečně přenesených dat e-mailem je o poznání
  větší než jsou původní soubory).
• když
  už opravdu musíte odevzdávat na zpracování
  do digitálního minilabu TIFFové soubory –
  nikdy nenoste TIFFy s LZW / ZIP kompresí. Minilab
  takovou fotku neotevře a tedy nezpracuje. Nejhorší je
  namixovaná zakázka. Pokud se bude komprimovaný
  TIFF nacházet uprostřed zakázky, mašina to nepozná,
  bedlivá obsluha si toho nevšimne a vy chybějící
  obrázek můžete postrádat, až bude pozdě.
  Respektive až budete doma, protože na dodělání
  chybějící fotky není nikdy pozdě.
• Určitě
  nenoste obrázky ve CMYKu – mašina si to pak do RGB převede
  sama, barvy se hnó a vy se pak jen budete divit co vám
  z toho vylezlo.

Optimální rozlišení

Digitální
minilab KONICA R1 SUPER pracuje při zhotovení fotografie
s rozlišením 300 dpi.

Jestli
jste se při focení netrefili přesně to těchto čísel,
neplakejte. Obecná zkušenost říká, že co je
nad 150 dpi v podstatě stačí. A pokud máte
výsledné foto rozlišení nad 400 – je to
zbytečné. Přičemž mi to nedá, abych neupozornil, že
dpi není jen samotné číslo, které je
zapsáno EXIFu – vždy musí být rozlišení
snímku vztaženo na konkrétní fyzickou velikost
fotky. Mnohaletá praxe také říká, že
pokud máte menší rozlišení než doporučené,
není od věci nechat přepočet na minilabu samotném.
Přináší to lepší výsledky než neumělé
pokusy ve fotoeditoru. Kdo vyzkoušel ví, kdo nevěří,
musí sám vyzkoušet.

Formát výstupu

Formát
fotografického papíru je dán historicky okolo
poměru 2:3 (např: 10x15). Některé digitální
fotoaparáty mají standardní výstup snímku
3:4 (např: 1920x2560). Sami si určete jestli chcete

• buď
  plný formát fotografie – je zobrazen celý
  obraz bez ořezu, fotografie však má bílé
  okraje po těch stranách, kde „chybí pixely“
• nebo plný formát papíru – výsledná
  fotografie je bez bílých okrajů, ale je ořezána
  tam, kde “přebývají pixely“

ICC profily

Je možné je použít, ale u digitálního
minilabu to není až tak nutné. Mnohem záslužnější
je, pokud má klient pokud možno zeštelované monitor.
Když už ICC profil daného stroje máte a fotky jste do
něj převedli, informujte o tom předem obsluhu, prosím.

Názvy souborů – jednoznačně bez diakritiky

Kopírování
bude čistější. Mašina bude mít větší
radost. Setkal jsem se i s názvy tipu „já
babička a František u horské bystřiny v Alpském
u údolí během zájezdu krojovaného spolku
naší vesnice v červnu 2006.jpg“ obsluha minilabu si
určitě ráda počte, ale mašina určitě ne. Postupné
číslování se mi osvědčilo mnohem více.
I z důvodu následné kontroly. Když zjistíte
chybku, můžete pak vyskočit a zvolat: „Chybí foto číslo
286 z mé zakázky na 471 fotografií“,
a hned bude úplně všem jasno - třeba.

Technologický ořez

Při
osvitu fotek v minilabu počítejte s technologickým
ořezem. Defaultně bývá nastaven na 1,5mm z každé
strany. Když jsme všichni fotili na film, byly jsme na rodinných
„skupinofkách“ všichni nacpaní uprostřed fotky. A
jak nám to tam slušelo. Dneska si každý šikula udělá
v PC ořez natěsno. Přidá k němu milimetrový
rámeček a pak se moc moc diví, proč má na
fotce uřízlé loket. Pokud něco takového
chcete, informujte o tom obsluhu. V lepším případě
se na vás jen nebudou usmívat. A navíc -
milimetrový rámečky jsou na prd!

Kdy naopak TIFF jo - pro velkoformátový tisk

• 16bitu
  na kanál a ještě k tomu v AdobeRGB se hodí.
  Pro tiskový RIP se fotky převádí do CMYKového
  TIFFu, ještě navíc do profilu zákazníkem
  požadovaného papíru. Tady je bez pochyby vhodné
  mít co nejobsáhlejší obrazové
  informace, na rozdíl od „hotových“ JPGů pro
  minilab.
• ale
  i zde platí – nenosit ve CMYKu, protože převod do CMYKu
  s profilem s tím taky zamává. A
  jelikož to není standardní postup, mohou se zjevit
  nestandardní problémy.
• přesto
  buďte v klidu – eRGéBéčkovej JPG vám
  na velký formát vytisknou taky.
• stejná
  pravidla platí pro tisk na textil a plech. Voni umí
  votisknout snad všecko. Nejlíp by jim ale beztak šly ty
  razítka jako v Ostře sledovaných vlacích.

Doufáme,
že nám za uvedené řádky neurvete palice.

Přejeme
vám pěkné a povedené snímky.

Karel
a Milan (drobné poznámky Pat)