Několik pohledů na hodnocení fotografií

Hodnocení fotografií na fotografických serverech bývá častým
zdrojem sporů, zdrojem snad dokonce významnějším, než samotné vystavené
fotografie. Jako příspěvek k existujícím názorům lze chápat také tento
článek. Při jeho sestavování jsem vycházel z poznatků získaných na
více fotografických serverech a to, že jej uveřejňuji právě zde, neznamená,
že by se místního serveru týkal v nějak zvýšené míře. Naopak, některé dále
uvedené jevy se daleko hojněji vyskytují na serverech jiných.

Ještě čtenářskou poznámku – i když je tento článek o hodnocení
fotografií, není o bodování, ale o věcech důležitějších. Neproklamuji jeho
absolutní pravdivost ani úplnost, jde opravdu jen o souhrn mých pohledů,
které jsem psal víceméně bez ohledu na to, komu mohou být příjemné nebo
naopak. Považuji to za jakousi službu veřejnosti a nepočítám s tím, že
by mi zveřejněním výrazněji přibylo kamarádů a mým fotkám nadšeného hodnocení.
Text je také poměrně dlouhý a je v něm ke zvýraznění používána humorná
nadsázka. Kdo má pocit, že by s něčím z toho mohl mít problém, je v tuto
chvíli varován.

Relativita hodnocení

Subjektivita hodnocení je samozřejmě mimo diskusi. I přes
osobní povahu dojmů a komentářů je však pro autora užitečné rozeznávat
hodnocení přínosná od jalových a také seriozní komentáře od zlomyslných
zákeřností. Navíc jsou časté případy, kdy kritikova technická i estetická
úroveň vznik hodnotné kritiky i při sebelepších úmyslech prakticky vylučuje.
Ve snaze vytvořit základ  pro případnou diskusi navrhuji proto následující
dělení:

Analytické hodnocení

Rozebírá a hodnotí jednotlivé složky snímku jako jsou kompozice,
světlo a technická kvalita (ostrosti, tonalita popř. barevnost atd.). Může
se dotknout i vhodnosti koncepce, volby objektu, přiměřenosti použité techniky
a materiálu, popř. sw úprav. Pro jeho psaní je
nutná odborná kvalifikace - jak teoretická (znalost zákonitostí a termínů),
tak praktická (vlastní zkušenosti, schopnost vady a přednosti na snímku
rozeznat). Samozřejmá je i časová náročnost, analyticky nelze zhodnotit
dvě stě fotografií za večer.

Přestože i analytické hodnocení je jistě subjektivní, jeho
užitečnost zejména pro méně zkušené autory je nejvyšší a protože jeho tvrzení
lze bod po bodu ověřit, potvrdit či rozporovat, je dost nesnadné ho hrubě
účelově zkreslit, aniž by se kritik vážně shodil. V tomto smyslu je
analytické hodnocení cenné. Má však i nevýhody, zejména zkušení autoři
se často kvůli vyšší emotivní účinnosti snímků uchylují k postupům, které
jsou z akademického pohledu chybou, a pak může i dobře míněné analytické
hodnocení nevědomky mířit vedle. Myslím ale, že jsou-li pravidla překročena
opravdu vědomě a účelně, nemělo by to citlivému kritikovi uniknout.

Pocitové (dojmové) hodnocení

Předává kritikův dojem, vzniklý pozorováním fotografie. Toto
hodnocení nevyžaduje od kritika žádné znalosti ani zkušenosti fotografické
(pokud odborný pohled omezuje fantazii a emotivní působení, může být dokonce
překážkou), jako úskalí se ale může projevit obtížná slovní formulace vnitřních
pocitů.

Je nepříjemným faktem, že jednotlivé sebelépe formulované
pocitové hodnocení má pro autora jen minimální význam, zejména pochází-li
od kritika neznámého. Jakýsi význam má až větší množství pocitových hodnocení
podobného vyznění, ale pozor, stále velmi malý. Hromadné omyly, podlehnutí
povrchním efektům, smutně nízká úroveň obecného vkusu stejně jako hromadné
přehlížení základních nedostatků jsou tak časté, že ani velké množství
kladných nebo záporných reakcí nelze přeceňovat. Jde nakonec o jev dobře
známý z celé historie tvůrčích oborů – kvalita a vkus mas se spolehlivě
míjí. Skutečně směrodatné je zřejmě jen pocitové vyjádření kritika, který
je autorovi známý, tj. autor jej má vyzkoušeného, „kalibrovaného“.

Kladné pocitové hodnocení fotografie je však přesto důležité,
neboť je hlavní podmínkou jejího širšího (např. komerčního) úspěchu. Proto
zkušený fotograf může dávat pocitovému hodnocení přednost. Jde-li mu o
masový úspěch a je-li si obsahem i technickou a formální podobou fotografie
jist, pak pocity diváka mohou být to jediné, co jej zajímá.

Němé hodnocení

Kritik se zde omezí na pouhé bodování bez komentáře. Užitečnost
takového hodnocení pro autora je ještě nižší, než u hodnocení pocitového,
navíc neexistuje způsob, jak rozlišit „poctivé“ němé hodnocení od hodnocení
motivovaného jinými vlivy mimo sílu kritikova zážitku. Proto je kolem němého,
nekomentovaného bodování nejvíce nejistoty, sporů a podezření. Situace
je opět jiná u autorů známých a autorem vyzkoušených, u kterých má i tato
forma svoji hodnotu.

Všechny popsané způsoby hodnocení fotek mají společné vlastnosti:

1. Věnují se především hodnocené fotografii a vůbec nebo jen
okrajově čemukoli jinému.

2. Jsou míněny seriozně, se snahou autorovi předat užitečnou
informaci a tím pomoci fotit lépe.

3. Jsou vedeny bez jakýchkoli nefér snah a skrytých cílů.

O komentářích, která přes vnější podobu skutečnou hodnotící
funkci nemají, se dočtete dále.

Pseudohodnocení

Pseudohodnocení je každé vyjádření k fotografii, které ve
skutečnosti jejím hodnocením není a jen se za něj vydává. Pseudohodnocení
vzniká často nevědomky, z nepochopení principů nebo z nedostatku osobních
předpokladů. Jindy jde však o odklon zcela záměrný. Tehdy kritik sleduje
jiné cíle a v naprosté většině případů předstírá hodnocení dojmové, protože
úspěšně falšovat analýzu snímku s přidanými nesprávnými závěry je výkon,
kterého je málokdo schopen.

Pseudohodnocení může velmi výmluvně vypovídat o nejrůznějších
faktech, vztazích, duševních stavech a osobních nedostatcích kritika, pro
autora hodnoceného snímku je však fotograficky bezcenné. Zjistí sice s
dostatečnou jistotou, kdo a jak moc ho má či nemá rád, nedozví se však
nic o tom, jak podobné téma příště vyfotit lépe. Znepokojivý je v této
souvislosti fakt, že u některých kritiků je pseudohodnocení převažující
až výhradním způsobem vyjadřování k fotkám.

Pro přehlednost si opět dovolím navrhnout vlastní klasifikaci
pseudohodnocení v tomto dělení:

Hodnocení objektu

Velmi častý omyl, zejména u začátečníků a mírně pokročilých
a většinou zcela nevědomý. Kritik obdivuje popř. haní fotografovaný objekt,
a nevšímá si způsobu, dovednosti a přínosu, s jakými jej autor vyfotografoval.
Objektové hodnocení může být pozitivní („Krásná holčička“!) i negativní
(„Fuj, pes!“).

Podkategorií objektového je pseudohodnocení hormonální,
ve kterém kritik vyjadřuje především ochotu sdílet s fotografovaným objektem
společnou přikrývku. Značná část hodnocení portrétů a většina hodnocení
aktů patří do této kategorie a korelace mezi fotografovou schopností shánět
atraktivní modely a serverovým úspěchem jeho portrétů a zejména aktů je
tak drtivá, že může leckoho odradit do vzniklého hormonálního bazénu donkichotsky
přidávat pokusy o hodnocení fotografické (potěšitelné výjimky na straně
autorů i kritiků však existují).

Laskavé pohlazení

Též pohlazení od hodného strýčka /tety. Kritik se vyhýbá chybám
a usilovně hledá jen, co by pochválil (často, pokud fotka opravdu nestojí
za nic, si přitom pomáhá chválou objektu). Motivy pohlazení mohou být i
ušlechtilé (podpora vylekaného začátečníka), častěji však jde jen o formu
příznivé osobní prezentace nebo o cílenou investici, vkládanou s nadějí
na brzkou odplatu u fotek vlastních. Pravidelným prvkem pohlazení je naznačovaný
nebo i prohlášený předpoklad nadřazenosti kritika nad autorem fotky (což
však zdaleka nemusí odpovídat pravdě). Nulový vztah hodnocení ke snímku
svým principem nevylučuje, že se kritik takto zachová i k fotce doopravdy
dobré.

Zvláštní podkategorií pohlazení je tzv. návštěva z
Olympu, kterou představuje překvapivý výskyt výrazně příznivého
hodnocení některým z místních fotografických bohů, běžně se hodnocení
nevěnujícího, a to často u podprůměrného snímku začínajícího autora.
Kromě čistého vrtochu nebo snahy o osobní marketing zde jako motiv připadá
v úvahu i snaha navázat kontakt s nositelem a častěji nositelkou atraktivní
ikony (viz kategorii Seznamka).

Kňučení oddaného psa

Kritik pěje nekritickou chválu na dílo uctívaného autora.
Výrazně obdivný text často postrádá jakoukoli souvislost s čímkoli, co
je na fotce střízlivým zrakem k vidění, a materiál použitý ke konstrukci
chvály je získáván z mlhavých sfér intimních pocitů, výronů rozbouřeného
podvědomí, dekadentně temných či naopak sladkobolných představ, stříbrného
větru, případně vzniká odvážným výkladem symbolů (často jen domnělých).
Od „poctivého“ dojmového hodnocení lze kňučení většinou rozlišit podle
servilního tónu anebo statisticky, protože některé formulace se bez ohledu
na měnící se obsah i formu mistrových děl pravidelně opakují. Na rozdíl
od laskavého pohlazení se kritik samozřejmě před září svého idolu plazí
v prachu a všemožně dává najevo svoji fotografickou bezvýznamnost a doživotní
oddanost.

Torpédo

Většinou velmi lakonické a úderné pseudohodnocení s výrazně
záporným až odmítavým obsahem, jehož cílem je shodit jednu konkrétní fotku
(zejména u budoucích hodnotitelů). Zdůvodnění bývá pocitové nebo žádné
(komentáře typu „Výcvak! [0]“, „O ničem [0]“).
Torpéda vypouští kritik většinou bez ohledu na osoby a motivem torpéda
tedy není snaha poškodit určitého autora, ale spíš zbavit kritika vnitřního
tlaku, způsobeného osobním rozladěním, pracovním či milostným selháním,
nepříznivým ohlasem vlastní fotky atd. Kritik prostě torpéduje, jen aby
si ulevil.

Torpédující kritik pracuje většinou ve spěchu a proto musí
být efektivní, fotografie tedy vybírá rychle a povrchně, jen tak, aby se
jejich torpédováním výrazněji neshodil. Klíčem k výběru bývá často typ
fotografovaného objektu (zvířata, krajina), ani pak však nejde o pseudohodnocení
objektové, protože kritikova touha trhat, nikoli objekt sám, je prvotní
příčinou torpédování.

Mezi torpéda proto nepatří salvy nul a jedniček na díla autora,
který právě připojil nelichotivé hodnocení ke kritikově vlastní fotografii.
Vzhledem k tomu, že tam jde o osobní útok, nikoli pouhé znevážení fotografie,
patří tento případ jednoznačně do následující kategorie Otrávený šíp.

Otrávený šíp

Otrávený šíp je největší lumpárnou, která se mezi hodnoceními
může vyskytnout. Jde o předstírané hodnocení fotografie, skutečným cílem
kritika je však zákeřný osobní útok na jejího autora, jeho zesměšnění,
odborné či společenské znemožnění. Otrávený šíp může podle okolností a
kvalifikace kritika přijmout i podobu analytického hodnocení, účelová odchylka
se však dá snadno poznat, proto se chytřejší útočník této formě většinou
vyhne. I když je někdy zabalený do odbornosti, je jediným cílem otráveného
šípu urážka, a proto, jako u ostatních pseudohodnocení, jde o výroky fotograficky
zcela bezcenné.

Otrávený šíp může v momentálním vyprovokovaném afektu výjimečně
vyslat i osoba jinak normální, téměř vždy jako odvetu, kterou co oběť předchozího
útoku považuje za spravedlivou. V naprosté většině však jde o projevy lidí
sprostých, bezcharakterních či přímo duševně chorých.

Častou variantou otráveného šípu je tzv. vendeta,
která je přímou mstou za nepříznivou kritiku fotek vlastních. Může mít
formu akutní, jednorázovou, ale často nabývá forem chronických, někdy snad
i doživotních.

Technický fetišismus

Jde o důsledek častého omylu, který přisuzuje technice přehnaný
vliv na kvalitu fotografie, přestože ten je v poměrech internetového vystavování
malý až zanedbatelný a co do významu ho zručnost při zpracování několikanásobně
předčí. Kritik se v komentáři nevěnuje ani tak hodnocené fotografii,
jako zařízení nebo postupu, kterým byla pořízena. Může být pozitivní („Mňam, leica!
[5]“), („Pinhole miluju [5]“)
i negativní („Fuj digitál! [0]“). V případě,
že kritik sám užívá techniku nebo postup stejný, může jít zároveň i o pseudohodnocení
typu Vytí smečky (viz dále).

Vytí smečky

Nekriticky kladné hodnocení, vzniklé na podporu autora ze
spřízněné komunity. Spřízněnost může být založena na podobnosti výtvarného
názoru, užívaného procesu (čb, pinhole),
fotografického žánru (akt, krajina) či často fotografovaných objektů (auta,
květiny), ale i podobného stupně dosažení fotografické zručnosti (rozumí
se spíše nízké) nebo společné oblíbené restaurace. Stupeň spřízněnosti
kolísá od prostého kamarádství orámovaného společnými fotografickými výlety
až po téměř regulérní sektářství. Někdy jde jen o vzájemné hodnocení řádných
členů spolku pro vzájemné bodování, ačkoli ti většinou kvůli úspoře času
dávají přednost pseudohodnocení němému. Vytí smečky na rozdíl od Pohlazení a Kňučení  postrádá
jakékoli znaky nadřazenosti či servilnosti a naopak okázale staví na odiv
rovnost a bratrství ve stylu „jsme jedné krve ty i já…“.

Vytí smečky je často nerozeznatelné od poctivého hodnocení
pocitového a naopak, i poctivé hodnocení pocitové bývá často nesouhlasícími
kritiky neprávem za vytí prohlašováno. V obou případech lze doporučit kontrolní
přechod na analytický přístup (tj. na základě čeho konkrétního že je fotka
právě takto hodnocena?).

Reklamní banner

Kritik používá prostor komentáře jako reklamní plochu pro
svoji osobní prezentaci. Předvádí zde, jak je dobrý a jak fotografování
rozumí. Obsah komentáře hýří odborností, ale hodnocené fotografie se prakticky
netýká a pro jejího autora znamená stejně nulový přínos, jako pseudohodnocení
ostatní. Sem patří i polemiky a prestižní slovní vyřizování účtů s třetími
osobami, opět bez souvislosti s hodnocenou fotografií.

Seznamka

Kritik využívá komentář jako prostředek k navázání blízkého
až intimního vztahu s autorem (typický komentář „Pěkná ikonka :-)) [5]“),
Majitelé lákavějšího exteriéru tyto pokusy riskují zejména vystavením autoportrétu
(i když někdy nejde ani tak o riziko, jako spíš naopak o přímý záměr).

Závěr

Cílem tohoto povídání bylo především poskytnout materiál pro
další diskusi. Pokud jste se při čtení bavili, mám radost, pokud ne, mrzí
mě to, ale v každém případě platí: Jde o poněkud zlehčenou a velmi obecnou
kategorizaci a jakákoli podobnost s žijícími osobami a skutečnými výroky
je naprosto náhodná.