Výroba černobílých zvětšenin v koupelnových podmínkách

Úvod

Tímto článkem navazuji na svůj článek o
vyvolávání černobílých
stříbrných filmů v domácích
podmínkách. K napsání tohoto článku
mě jistým způsobem donutily dotazy kolegů typu: "kam to
chodíš TISKNOUT??". Pochopil jsem, že se lidstvo
řítí do úpadku a je tudíž nutné
dále osvětově pracovat na udržení alespoň
minimálního povědomí o fotografických
procesech.
Úvodem bych chtěl tedy říct, že výrobou
černobílých klasických fotografií
míním zvětšování políčka negativu na
fotografický papír a jeho následné
zpracování v chemických lázních
(vývojka, ustalovač). Zpracování filmu
nazýváme negativním procesem,
zpracování fotografií se nazýme
pozitivním procesem. Oba procesy jsou chemicky velmi
podobné.

Vybavení pro zvětšování fotografií
(hardware)

Základní nezbytnou pomůckou pro
získání zvětšeniny je fotografický zvětšovák
(angl. enlarger). Zvětšovák je v podstatě promítačka, do
které se vkládá, typicky černobílý,
film. Pomocí objektivu a zdroje světla je políčko
vloženého filmu promítáno na kus fotografického papíru.
Celý optický systém je optimalizován na
ideální rozložení intenzity světla na plochu
promítání - jinak řečeno, zvětšovák
musí svítit na každý bod promítané
plochy stějně silně. Zvětšovací objektivy jsou podobně
optimalizovány a to na co možná nejlepší kresbu po
celé ploše plochy. Jejich práce je opačná k
práci objektivu fotoaparátu - z malé plošky
mají přenášet obraz na relativně velkou plochu. Za
určitých okolností smíme zaměnit objektiv
fotoaparátu a objektiv zvětšováku, ale tohle
použití je spíše okrajové.

Významným parametrem zvětšováku je formát filmu, který do
něj lze vložit. Existují zvětšováky kinofilmové,
středoformátové (6x6, 6x9, pochopitelně pojme i kinofilm)
a velkoformátové (9x12, 13x18, ...., včetně
menších formátů). S každým formátem
zvětšovaného políčka se pojí i ohnisková vzdálenost
zvětšovacího objektivu. Pro kinofilm se používá
ohnisko 50mm, pro 6x6 je to ohnisko 80mm a podobně. Jiná ohniska
způsobí podobný efekt jako širokoúhlé nebo
tele- objektivy. Navíc je objektiv navržen na přenos
určité plochy z předlohy. Kratší objektiv prostě
nemusí pobrat větší (plošně) celé políčko
filmu.

Pro první pokusy se zvětšováním se můžeme spokojit
s menším zvětšovákem domacího
legendárního výrobce Meopta (www.meopta.cz). V bazarech
jsou haldy zvětšováků od Meopty řady Axomat, Opemus a Magnifax.
Axomat je amatérský zvětšovák pro kinofilm, Opemus
je zvětšovák do 6x6cm pro náročnější uživatele a
řada Magnifax (do 6x9cm) pro skoro fajnšmekry. Zvětšovák by měl
být opatřen rámečkem na film a objektivem. Značku
objektivu nemá smysl pro první pokusy moc řešit. Cena
kompletního obyčejného zvětšováku by mohla
být od 500-1500Kč podle stavu přístroje a snahy
prodávajícího se té velké a
těžké veci zbavit. Poznamenám ještě, že zdrojem světla ve
zvětšováku může být buď žárovka
s kondenzorem nebo tak zvaná barevná hlava
(případně multigradační hlava). Pro
začátečníka rozhodně doporučuji variantu s obyčejnou
žárovkou.

Pro odměřování doby osvitu papíru jsou
další nezbytnou součástí zvětšovákové hodiny.
Fungují jako kuchyňský budík. Na určitou
nastavenou dobu pustí elektřinu do zvětšováku a on
proto svítí. Nejrozšířenější typ hodin jsou
hodiny značky Vipo Combi nebo Novex. Lze je koupit v bazaru za asi
300Kč.

Pokud nekoupíme objektiv přímo se zvětšovákem, pak
doporučuju přibrat sklo od tuzemské Meopty za bazarové
lidové ceny. Předpokládám ohnisko 50mm. Belar za
asi 100-200Kč. Anaret za možná 400-500Kč. V této řadě je
nejlepší Meogon - Meogon 2,8/50 by měl být do 1000Kč. Pro
začátečníka dělajícího obrázky 9x13
je to skoro jedno, ale u větších fotek se opravdu vyplatí
investovat do kvalitního zvětšovacího skla. Stojí
obvykle zlomek ceny našeho nejlepšího fotografického
objektivu a přitom má na výsledek největší vliv.

Papír se zpracovává ve fotografických
miskách. Zvolme si nejoblíbenější formát a
kupme misky v potřebné velikosti. Osobně bych doporučoval
alespoň rozměr pro papíry 18x24cm.
Kus v bazaru může stát do 50Kč a potřeba jsou tři - pro vývojku,
přerušovač, ustalovač (možná ještě jedna pomocná na
praní). Ke každé misce je nutná jedna
fotografická pinzeta - je plochá a nepoškozuje
papír.

Zvětšování a vyvolávání fotek
probíhá v naprosté tmě - tedy, až na
povolené osvětlení (bezpečné, ...). Světlo proberu
o pár odstavců dál. V tomto momentě můžu říct, že
nejuniverzálnější světlo má červenou barvu a lze
opět koupit v bazaru pod názvem ochranné
osvětlení do fotokomory.

Vybavení - shrnutí

Zvětšovák - do 1500Kč (včetně objektivu)
Hodiny - 300Kč
3 misky - 150Kč
3 pinzety - 150Kč
Osvětlení - 300Kč
Pohledem na inzeráty zjistíte, že to jde získat
pohromadě i za nižší cenu.

Materiál - papíry, chemie

V zásadě potřebujeme dva typy materiálu: fotopapíry a fotografickou chemii pro pozitivní
proces.

Budu předpokládat naprostého začátečníka,
který navíc nemá dobrý přístup k
obchodům s materiálem. Bude tedy nutné se spokojit s
materiálem značky Foma tuzemského výrobce. Obchody
Foma jsou v každém větším městě a Foma má i
zásilkovou službu (stránky www.foma.cz). Pro
pokročilé bych doporučoval materiály Foma naprosto
ignorovat a věnovat se papírům Agfa a chemii Tetenal. Časem
každý zjistí, že zahraniční materiály jsou
nakonec levnější než materiály Foma a rozhodně
lepší.

Fotografický papír pro ČB fotografii rozlišujeme podle
několika atributů:

1. Podložka -
   fotocitlivá emulze je nanesena na podložku (nosič).
   Existují podložky typu RC (plast) a FB (baryt, karton). My se
   budeme věnovat plastovým podložkám RC, které jsou
   oblíbené pro svou snadnou zpracovatelnost.
2. Gradace - gradace je
   známy fotografický pojem (souvisí s kontrastem).
   Existují papíry jedné gradace
   (monogradační) a papíry multigradační.
   Zpracování multigradačních je
   náročnější (nutné jsou spec. filtry), ale nese
   lepší využitelnost materiálu. Zatím se
   omezíme na papíry mono-gradační.
   
3. Povrch - lesklý,
   matný, polo-matný (též velvet) a další.
   Nejuniverzálnější je povrch lesklý a navíc
   se dobře skenuje. Polomatné a matné papíry jsou
   oblíbené u portrétních zvětšenin.

Našim začátkem bude lesklý
monogradační RC papír normální
gradace - například Foma Fomaspeed
(prodavači oznámíme: "chtěl(a) bych papír
Fomaspeed lesklý normální, rozměr .... ").

Pro vyvolání papíru je nutné koupit ještě
vývojku a ustalovač. Držme s Fomy (ač neradi) a chtějme pozitivní vývojku Fomatol LQN
a ustalovač Foma Fomafix
(dohromady asi za 130Kč).

Příprava na zvětšování

Zvětšování a vyvolávání
papírů by mělo probíhat v naprosté tmě. Logicky
taková práce není možná a je nutná
určitá forma bezpečného
osvětlení. Proto jsou fotopapíry necitlivé
na určité barvy světla.
Monogradační papíry jsou necitlivé ke
žlutozelené a červené. Multigradační papíry
jsou necitlivé k červené (a pak ještě snad ke
zlaté, hnědé, ....). Průnik tvoří červená. Argument pro
žlutozelenou je, že v tomto světle je líp vidět obraz na
fotografii a proto lze lépe pracovat. Uvidíme, že tento
argument je zhovadilost.

Zvětšovák a všechno ostatní umístíme do
světlotěsné místnosti. Typickou místností
je koupelna. Nářadí rozmístíme ergonomicky
a pohodlně. Snahou je také oddělit tzv. suchou a mokrou část
(místo zvětšováku a umístění misek). Světlo
by mělo být alespoň metr od zvětšováku a misky s
vývojkou (aby bylo opravdu bezpečné).

Namícháme vývojku podle doporučení
výrobce a vlijeme do první misky. Misky doporučuju
označit a v dalších seancích je už dále
neprohazovat. Jako přerušovací lázeň lze použít
vodu s octem, čistou vodu nebo slabý ustalovač. Varianta se
slabým ustalovačem je asi nejpraktičtější (Fomafix 1+20
nebo použitý ustalovač). Máme tři misky se třemi roztoky
a v každé misce je jedna pinzeta. Důležité je
nenacákat ustalovač do vývojky. Mísení
přerušovače s ustalovačem není až tak kritické.

V tomto momentě by měla být komora připravena ke
zvětšování. Je opravdu vhodné zabezpečit
světlotěsnost komory. Světlo z vnějšího prostředí
ovlivňuje kresbu na fotografiích.

Zásady manipulace s fotografickým papírem

Papír se dodává v obalu z tuhého kartonu. K
papírům přistupujeme výhradně
jen v temné komoře a ve tmě. V krabici s papírem
je ještě pytlík z černé folie (jak na jahody).
Papíry jsou až v tom pytlíku a jsou tam v bezpečí.
Kontakt papírů s denním světlem je okamžitě zničí.
Na papíry saháme suchýma a čistýma rukama.
Ruce potřísněné ustalovačem jsou pro papír
také smrtící.

Zvětšování

Jsme zalezlí v komoře. Papíry jsou uloženy bezpečně a v
miskách šplouchají lázně. Delší pobyt ve
tmě může u člověka vyvolat trudomyslnost. Je proto vhodné si
zajistit i nějakou přídavnou zábavu - typicky hudbu.

Vyrobení fotografie sestává z
následujících kroků:

1. Instalace negativu do rámečku zvětšováku.
2. Nastavení výřezu a zaostření.
3. Zjištění vhodné expozice papíru.
4. Expozice (osvit) papíru.
5. Vyvolání papíru v pozitivní
   vývojce.
6. Přerušení vyvolávání v
   přerušovací lázni.
7. Ustálení papíru.
   
8. Praní a sušení.

Instalace negativu do rámečku

Pracujeme za normálního světla.

Z tohoto místa se promítá na plochu papíru.
Absolutně všechno viditelné v okolí filmu bude mít
svůj obraz na fotografii. Je nezbytné uchovávat
rámeček v dokonalé
čistotě - každý kousíček prachu se na fotce
zobrazí jako bílá tečka nebo čárka.
Nečistota nepropustí světlo a proto papír na druhé
straně nezčerná. Film vkládáme do rámečku
očištěný od veškerého smetí. Vhodný postup
je ofukování filmu - například
klystýrovacím balonkem. Film se vkládá tou
lesklou stranou nahoru.

Nastavení výřezu a zaostředí

Zhasneme lustr. Svítí bezpečné světlo.

Jeden papír obětujeme jako vzor obrázku. Na jeho
bílé ploše je vidět výřez
promítaného políčka a stav zaostřenosti.
Měníme výtah zvětšováku a zaostření pro
dosažení chtěného výřezu a zaostření.
Zaostřit se dá i pouhým okem. Pro větší zvětšeniny
bych doporučoval zaostřovací lupu zn. Paterson, která
umožní vidět samotné zrno fotografie. Výhodou
zaostřovací lupy je, že nemusíte hledat na obrázku
vyfocené ostré místo a to se snažit zaostřit.
Ostříte prostě na povrch materiálu.

Ostření se provádí zásadně s odcloněným objektivem a blízko středu
obrazového pole. Odcloněný objektiv totiž kreslí
nejlépe ve střední části. S každou další
clonou se zlepšuje kresba v okrajových částech a obraz se
celkově jeví lepší. Každý zvětšovací
objektiv má však ideální
pracovní clonu (zlaté okno (oko)), na které
kreslí nejlépe. S dalším cloněním kvalita
kresby ubývá. Ideální clona
bývá typicky clona posunutá dva-tři kroky od
světelnosti objektivu (5,6 - 8, někdy 11).

Zjištění vhodné expozice

Exponujeme-li při fotografování všechny snímky
stejně (správně), pak bude vždy kombinace
výtah(zvětšováku)-clona-čas-papír stejná.
Je třeba podotknout, že každý typ papíru má jinou
citlivost a každá úroveň výtahu zvětšováku
dodává na jednotku plochy obrazu jinou intenzitu světla.
Bylo by dobré zjistit vaši kombinaci na správně
exponovaném negativu a zjištěnou expozici brát jako
referenční. Domluvme se, že pracovní clonou bude vždy
clona 8.
Pro exponovaní papíru platí dvě
následující pravidla:

1. Expozice by měla přesáhnout 5 sekund (do pěti sekund se
   papír nemusí chovat expozičně správně -
   lineárně).
2. Trochu předbíhám, ale: míru
   zčernání papíru již nebudeme dál ovlivňovat
   dobou působení vývojky.
   

U papíru je to jinak než u filmu. Papír se exponuje
světlem a vloží do vývojky. Na rozdíl od filmu
však vývojka nemůže papír převolat. Po vložení
papíru do vývojky se pomalu začne vynořovat obraz
(garantuju, že je to krásný pohled) a po uplynutí
vyvolávací doby se stav obrazu již dále
nemění! Pokud je papír nedostatečně exponován, pak
již dál víc nezčerná. V opačném
případě (přeexpozice papíru) sice můžeme
vyvolávání předčasně ukončit, ale obraz v
každém případě nebude dobrý.

Řešením je přesné
zjištění expozice papíru (s daným
políčkem filmu) a normální vyvolání
v čase stanoveném výrobcem. Přistupme k metodě
zjišťování doby expozice:

Než si najdeme naši referenční dobu expozice, musíme
podstoupit hledání stylem pokus-omyl. Expozice je
závislá i na síle
žárovky ve zvětšováku - pro menší
zvětšeniny (do 13x18) bude lepší žárovka 75W. Pro
větší bych doporučoval 100-150W. Počítání s
EV stupni expozice je stejné, jako u
fotografování.

Nastavme clonu 8 a čas 5s. Na plochu obrazu do vhodného
referenčního místa vložíme kousek papíru a
exponujeme. Tady oceníme červeny
filtr umístěný pod objektivem zvětšováku.
Papír není citlivý na červenou a proto
smíme promítat obraz přes červený filtr na
fotografický papír a tak hledat místo pro
expoziční zkoušku. Exponovaný papír vhodíme
do vývojky a čekáme na vyvolání. Během
vyvolávání papíru je vhodné s
ním občas ve vývojce pohnout (pomocí pinzety). Po
vyvolání vložíme do přerušovače (na 10-20 sekund
podle nálady) a pak na 90s do ustalovače. Zjistíme stav
zčernání a posouváme expozici nahoru a dolu.
Místo krácení expozice pod pět sekund
zacloníme o jeden stupeň objektiv. Proces lze urychlit, protože
už po vyvolání vidíme, jestli je papír
úplně bílý nebo černý. Nemusím snad
dodávat, že se papír dává emulzí
nahoru (emulze je ta lesklá strana, která se i
lepí ke rtům). Ještě existuje tak zvaná proužková zkouška:
papír exponujeme základní dobou, pak část
překryjeme a stejnou dobou exponujeme znovu. Půlením intervalů
na papíře vytvoříme sadu proužků, každý s jinou
expozicí. Tu vhodnou pak vybereme po vyvolání.

Z testu pokus-omyl nebo z proužkové zkoušky vybereme
nejlepší expozici. Obvykle se obraz mírně změní po
uschnutí papíru (sníží se sytost
černé). Buď s tím počítáme nebo
prohlížíme až suché kousky. Posuzovaní
expozice provádíme na denním
světle (ideálně) nebo na umělém. Nikdy však pouze
pod bezpečným červeným osvětlením! (To je ona
slíbená zhovadilost). Každý druh světla
dává o fotografii jiný dojem. Smyslem je
mít standardně osvětlený dojem.

Expozice

Máme zjištěnu dobu osvitu. Zakryjeme objektiv červeným
filtrem, pustíme hodiny (zvětšovák promíta),
zkontrolujeme nastavenou clonu, vložíme papír a pod
červeným světlem nastavíme papír do
správné polohy podle zvoleného výřezu.
Vypneme hodiny a odsuneme červený filtr. Soustava
zvětšovák-papír je připravena k vytvoření
zvětšeniny. Spustíme hodiny. Po uplynutí nastavené
doby se hodiny automaticky vypnou a papír je exponován.
Během expozice je vhodné s ničím netřepat - každý otřes zvětšováku se
projeví na kvalitě kresby.

Vyvolání papíru

To již bylo naznačeno. Existuje několik způsobů
vkládání papíru do vývojky (do
obecně každé lázně). Já postupem času odvodil
tento:

1. Papír položím emulzí dolů do misky.
2. Pinzetou poklepávám po okrajích, ať se
   celý papír namočí stranou emulze. Trvá to
   2-5 sekund.
   
3. Pinzetou papír obrátím emulzí nahoru.
   Kolebáním misky papír vpluje pod hladinu
   vývojky. Hladina v misce by měla být alespoň 1cm od dna
   (šlo by i míň, ale to vyžaduje větší akrobacii v
   míchání vývojky). Papír by se měl
   během vyvolávání ve vývojce hýbat,
   resp. vývojka by se měla hýbat. Lze toho docílit
   kolébáním misky.
4. Po uplynutí doby vyvolání vyjmu pinzetou
   papír a nad miskou ho nechám okapat.
   Stékání vývojky do misky je slyšet.
   Čekáme, dokud neokape většina vývojky z papíru -
   jednak se nevynáší z misky ven (neubývá) a
   pak se ani neznečišťuje přerušovací (potažmo ustalovací)
   lázeň. Dbejme na chemickou čistotu lázní!
5. Stejný postup aplikujeme na přerušování
   (10-20s) a na ustalování (až 90s, podle údajů
   výrobce).
   

Po ustálení papíru smíme v komoře
rozsvítit a přistoupit k praní papíru.

Praní a sušení

Praní papíru typu RC je nenáročné a
rychlé. Stačí 2 minuty ve vlažné tekoucí
vodě. Po vyprání pověsíme zvětšeninu
kolíčkem na prádlo na šňůru. Schnutí trvá
nejvýš jednu hodinu.

Ja peru buď nekolik menších papírů v lavoru nebo jeden v
misce stylem zlatokopa s rýžujícího zlato.

Obecné pokyny

• Lázně mají svoji funkční kapacitu
  (výtěžnost). Po skončení práce je slijeme do
  lahví a použijeme příště. Vývojka se kazí
  při styku se vzduchem a v teple. Ideální pro
  skladování vývojky je lednička. Výtěžnost
  jednoho litru pracovního roztoku FOMAFIXu je asi 3 metry
  čtvereční papíru. Po dvou metrech bych ho vyměnil.
  Použitý ustalovač může sloužit jako přerušovač.
• Ustalovač je nebezpečná látka. Styk ustalovače s
  nevyvolaným papírem je nežádoucí. Udržujte
  si čisté ruce a rozumnou čistotu v komoře.
• Naučte se poslepu ovládat hodiny. Rychlá
  práce s hodinami urychlí celý postup
  zvětšování.
• Objektiv se s každou novou zvětšeninou musí odclonit
  (zaostřování). Sledujte nastavení clony před
  finální expozicí papíru. (Občas se
  zapomíná zaclonit)
  
• Naučte se najít stranu emulze papíru. Ušetří
  vám to zničené papíry.
• Ke každému snímku přistupujte jednotlivě.
  Zásadně nikdy neposouvejte filmem v rámečku - může se
  poškrábat.
• Prach na zvětšeninách je věčný problém.
  Nenechte se jím odradit - časem ho zvládnete eliminovat.
• Proužkové zkoušky lze ošidit o ustalování.
  Přerušený papír (například v použitém
  ustalovači) má dostatečnou trvanlivost na posouzení
  zkoušky.
  

Závěr

Zvětšování fotografií je klasická
fotografická disciplína, která je stále
ještě nenahraditelná metodami digitálního tisku.
Není obtížné se tomuto umění naučit.
Navíc je to zábava a velký relax.