Aleš Ostrýt /cvak/
Celkem 12197 komentářů
10:51:39 18.09.2006
Na výsost rozdávám cit,
časem snad odložen,
padám, co může se dít,
zlomený den, přemožen.
časem snad odložen,
padám, co může se dít,
zlomený den, přemožen.
23:10:17 17.09.2006
Při pohledu na obrázek jsem si vzpoměl na dávnou písničku kapely Č.P.8:
Bílý motýl sek sebou o asfalt
a hvězdy se pohnuly.
Bliká a svítí nad cestou červená,
byl první co z nebe spad.
Malý a křehký ten motýl byl sebevrah
jen děti se nesmáli.
Motýlí výkřik a rána a buďte tu veselí,
jen jeden se otočil.
Jak střepy pro štěstí do kapsy dal si ta křídla
a ruce si pořezal.
Vzlétl a pochopil a dal slovům správný řád
a děti tleskali.
Vzpomíná na lidi co pro pravdu do ohně šli,
někdo se rozčílil.
Podává ruku a světlo v očích má,
kdo to tu nešetří.
Motýlí přání a slib a hvězdy padají,
děti se usmívaj.
Bílý motýl sek sebou o asfalt
a hvězdy se pohnuly.
Bliká a svítí nad cestou červená,
byl první co z nebe spad.
Malý a křehký ten motýl byl sebevrah
jen děti se nesmáli.
Motýlí výkřik a rána a buďte tu veselí,
jen jeden se otočil.
Jak střepy pro štěstí do kapsy dal si ta křídla
a ruce si pořezal.
Vzlétl a pochopil a dal slovům správný řád
a děti tleskali.
Vzpomíná na lidi co pro pravdu do ohně šli,
někdo se rozčílil.
Podává ruku a světlo v očích má,
kdo to tu nešetří.
Motýlí přání a slib a hvězdy padají,
děti se usmívaj.
20:41:04 17.09.2006
Tak jako v láhvi pěna, byla mezi námi,
láska, která chtěla mít srdce na dvě strany,
kdo ti ruce podá, když budeš celá v síti,
prázdnotou zahořela a bůh ví, kdo tě chytí.
láska, která chtěla mít srdce na dvě strany,
kdo ti ruce podá, když budeš celá v síti,
prázdnotou zahořela a bůh ví, kdo tě chytí.
20:36:57 17.09.2006
Jako máslo chleba obrací k zemi,
nevím, co mám dělat, jdu sám ulicemi,
na hladinu padá můj dotek, měsíc svítí,
tak máš mě ještě ráda, já slyším vlnobití.
nevím, co mám dělat, jdu sám ulicemi,
na hladinu padá můj dotek, měsíc svítí,
tak máš mě ještě ráda, já slyším vlnobití.
20:31:47 17.09.2006
Sedím sám v pokoji,
jsem tu s tebou ve zbroji,
sedím sám bez sebe,
jsem tu s tebou bez tebe.
Pomalu tichounce
dotknu se tě na ruce,
pomalu potichu
obtiskneš růž na břichu.
A pak je to jako dřív,
skloníš se, já najdu tě,
pro tebe a spoustu pih,
pro to, že jsi na světě.
jsem tu s tebou ve zbroji,
sedím sám bez sebe,
jsem tu s tebou bez tebe.
Pomalu tichounce
dotknu se tě na ruce,
pomalu potichu
obtiskneš růž na břichu.
A pak je to jako dřív,
skloníš se, já najdu tě,
pro tebe a spoustu pih,
pro to, že jsi na světě.
00:46:55 16.09.2006
Tak vstávej už je ráno slyšet,
to ptáci na sebe začli křičet
a světlo přišlo, když den se z nocí střídá.
V půl čtvrtý ráno se ztrácí hvězdy,
měsíc je sbírá a do půl šestý
je dávno pryč a do tmy se skrývá.
Tak vstávej, vstávej,
vždyť deku už jsem ti dávno vzal,
vstávej, vstávej,
přece kdo je první, ten je král.
to ptáci na sebe začli křičet
a světlo přišlo, když den se z nocí střídá.
V půl čtvrtý ráno se ztrácí hvězdy,
měsíc je sbírá a do půl šestý
je dávno pryč a do tmy se skrývá.
Tak vstávej, vstávej,
vždyť deku už jsem ti dávno vzal,
vstávej, vstávej,
přece kdo je první, ten je král.
23:53:29 15.09.2006
Jako malej kluk, když jsi se díval, na vysokou horu, co před tebou stála,
divnej pocit jsi při tom míval, ta hora se ti největší ze všeho zdála.
Potom si však viděl, že není jen ta hora, která se ti největší zdála,
přišly první lásky, větší, než ta hora, lásky na který si s tebou hrála.
divnej pocit jsi při tom míval, ta hora se ti největší ze všeho zdála.
Potom si však viděl, že není jen ta hora, která se ti největší zdála,
přišly první lásky, větší, než ta hora, lásky na který si s tebou hrála.
23:51:50 15.09.2006
Jen tak do koní prásknout,
jen tak na srdci mít,
teplou oblohu jasnou,
léto budu zas pít.
Spěchám zase k nám domů,
ohňů už cítím dým,
hlasy buchlovských zvonů
zpívaj zamilovaným.
V tůni vodník pentle rozvěšuje,
pro svou milou píseň zpívá,
polní cestou tma se přibližuje,
krajem zvoní, už se stmívá.
Míjím první stavení,
cestou pásy vinic,
létem housličky znějí,
doma, co měl by chtít víc.
jen tak na srdci mít,
teplou oblohu jasnou,
léto budu zas pít.
Spěchám zase k nám domů,
ohňů už cítím dým,
hlasy buchlovských zvonů
zpívaj zamilovaným.
V tůni vodník pentle rozvěšuje,
pro svou milou píseň zpívá,
polní cestou tma se přibližuje,
krajem zvoní, už se stmívá.
Míjím první stavení,
cestou pásy vinic,
létem housličky znějí,
doma, co měl by chtít víc.
