Jiří Šebesta
Celkem 4243 komentářů
10:43:55 20.08.2017
U mě to vzbuzuje dotazy jako "Kam ten pán vede tu ovečku a co to má pověšené na noze?"
Jsem tu už asi počtvrté, takže to asi (pro mě) má něco do sebe... Zvláštní poskládání - dva jednolité obdélníky a veškeré dění v třetím...
Jsem tu už asi počtvrté, takže to asi (pro mě) má něco do sebe... Zvláštní poskládání - dva jednolité obdélníky a veškeré dění v třetím...
21:27:09 17.08.2017
moc pěkné, fotka má tendenci vyvolávat flashbacky do dětství a záblesky vědomí :-)
22:23:42 15.08.2017
Ta svislá velká větev v popředí, ta mi tam při dívání trochu vadí... ale i tak se mi to líbí
11:20:01 10.08.2017
Tom: Možná by to šlo udělat líp, ale nebyl moc čas, v téhle konstelaci byli jen na moment...
11:17:19 03.08.2017
Vinice fakt ne, je to taková ta severská macchia, co roste v dunách.
S těma mrakama moc nerozumím, řekl bych, že to zjemňují. Čisté modré nebe by bylo moc řvavé, IMHO.
S těma mrakama moc nerozumím, řekl bych, že to zjemňují. Čisté modré nebe by bylo moc řvavé, IMHO.
22:43:41 02.08.2017
"... eště zdlouhavější je Jeřábkovo vyprávění o jeho službě u dragounů. Přitáhli
prý po manévrech k jakémusi klášteru, kde se celý oddíl ubytoval. Na Jeřábka vyšla
té noci strážní služba. Jak tak chodil po nádvoří, všiml si, že se v jednom okně dosud svítí. Přistoupil blíže a nahlédl dovnitř. V místnosti spatřil sedm mladých novicek. První, třetí, pátá a sedmá ležely na postelích, zatímco druhá, čtvrtá a šestá…
prostě bezbarvé, nic neříkající tlachání upovídaného strýce.
Pravou zkoušku trpělivosti však divák podstoupí, když se Jeřábek rozpovídá o
svém kamarádu z vojny, koželuhu Tomanovi. Ten měl prý zase čtrnáctiletou dceru,
která byla na svůj věk neobyčejně vyspělá. Toman ji sice úzkostlivě hlídal, ale
přesto nemohl zabránit, aby si zvrhlé děvče nepozvalo jednoho dusného odpoledne
Jeřábka do své podkrovní světničky. Jeřábek vypravuje, co všechno dívka neměla
na sobě, jak se její poživačnost projevovala, vysvětluje, proč měla k pelesti připevněný řetěz, co s ním musel dělat – no prostě: nuda, nuda, šeď, šeď."
prý po manévrech k jakémusi klášteru, kde se celý oddíl ubytoval. Na Jeřábka vyšla
té noci strážní služba. Jak tak chodil po nádvoří, všiml si, že se v jednom okně dosud svítí. Přistoupil blíže a nahlédl dovnitř. V místnosti spatřil sedm mladých novicek. První, třetí, pátá a sedmá ležely na postelích, zatímco druhá, čtvrtá a šestá…
prostě bezbarvé, nic neříkající tlachání upovídaného strýce.
Pravou zkoušku trpělivosti však divák podstoupí, když se Jeřábek rozpovídá o
svém kamarádu z vojny, koželuhu Tomanovi. Ten měl prý zase čtrnáctiletou dceru,
která byla na svůj věk neobyčejně vyspělá. Toman ji sice úzkostlivě hlídal, ale
přesto nemohl zabránit, aby si zvrhlé děvče nepozvalo jednoho dusného odpoledne
Jeřábka do své podkrovní světničky. Jeřábek vypravuje, co všechno dívka neměla
na sobě, jak se její poživačnost projevovala, vysvětluje, proč měla k pelesti připevněný řetěz, co s ním musel dělat – no prostě: nuda, nuda, šeď, šeď."